Jedno sobotní odpoledne se dívka zastavila u tety a zůstala na noc. Všechno pokračovalo jako obvykle a nic nenasvědčovalo problémům.
V průběhu noci Míšu probudily výkřiky tety!
„Hoří! Vstaň, hoří!“
Míša, stále polospící, nechápala, co se děje. Jakmile však viděla vyděšený obličej tety, sen se jí rozplynul. Dívka běžela k oknu a viděla, jak jejich dům hoří.
„Teto! Máma, táta a Václav jsou tam!“ vykřikla dívka a bez váhání přeběhla v košili přes silnici přímo do hořícího domu. Za zády slyšela pláč kmotry, ale to ji nezastavilo.
„Vašku, mami, tati!“ volala dívka a prodírala se hustým kouřem v napůl bezvědomí. Najednou však uslyšela ránu a všechno se zatemnilo.
Cítila výrazný zápach kouře, oči se dívaly do tmy a tělo bylo nehybné. Jen z dálky slyšela hlas tety. Míša upadla do bezvědomí.
Když se probudila, rozeznala dvě postavy: muže v bílém plášti a tetu Toničku, která si utírala slzy.
Bude žít, ale jizvy po popáleninách na obličeji zůstanou. Vyžadují nákladnou plastickou operaci, kterou si ale bude muset počkat až na dospělost, kdy si na ni bude moci sama vydělat. Teď je hlavní, aby se uzdravila.
Míša se vyděšeně zeptala, co se stalo. Teta ji objala a uklidňovala, že se všechno vyřeší.
Po propuštění z nemocnice dívka konečně pochopila, co se stalo. Ztratila matku, otce a bratra a zůstala s kmotrou. Při pohledu do zrcadla viděla znetvořenou tvář, což ji děsilo.
Antonína pro ni ušila masku, která zakryla její jizvy. S Míši se ale stala samotářka a už se nevěnovala aktivitám s přáteli. Pomáhala v domácnosti a četla knihy. Teta ji podporovala a slibovala, že si na operaci našetří, ale Míša věděla, že to bude těžké.
Po získání zlaté medaile na škole se Míša rozhodla následovat své rodiče a pomáhat lidem. Když vstoupila na lékařskou fakultu v Moskvě, rozhodla se pro povolání zdravotní sestry.
Studium nebylo pro ni náročné, ale sarkastické vtipy a urážky od spolužáků jí způsobovaly potíže. Avšak brzy si na ni všichni zvykli a přestali si jí všímat. Míša se snadno skamarádila se všemi a uměla být přátelská. Život se zdál být lepší, ale pak přišel smutek
“ Teto Toničko !!! Mami!!!“ Dívka plakala a objímala rakev.
Život už neměl smysl a Míša zanechala studií, seděla doma a s nikým nemluvila. Ale zanedlouho se vrátila do normálního života a nabrala sílu.
Pokračování na další straně