Jednoho dne se do skupiny připojil nový student. Míša byla nadšená – byl to on! Chlap, o kterém si představovala, že čte romantické knihy: Hezký, dobře vychovaný a příjemný. Adam si rychle získal oblibu mezi dívkami a všichni si o něm šeptali. Dokonce se říkalo, že se na Míšu neustále dívá.
Jednoho nedělního večera se dívka procházela v zahradě a dýchala čerstvý jarní vzduch. Když se náhle ozval Adamův hlas, Míša se lekla a tělem jí projel mráz.
„Co tam schováváš, krásko?“ usmál se muž a sundal masku z dívčiny tváře. Míša rychle utekla do svého pronajatého bytu a otírala si velké kapky slz, které se jí koulely po tvářích.
- Adame, je to hodná dívka, neubližuj jí. Proč to děláš? Ty popáleniny jsou od ohně… – ozvaly se nespokojené hlasy jejích spolužáků, nových přátel toho chlapce.
Ale ten chlapec jako by je neslyšel, v jeho myšlenkách byly jen jasně modré oči jako jezero, ve kterém se doslova utopil. A jizvám nevěnoval pozornost. Celý týden myslel jen na Míšu.
Na jednom ze studentských večírků v aule se Adam konečně rozhodl požádat ji o odpuštění a začít konverzovat. Míša, protože byla laskavá dívka, mu samozřejmě rychle odpustila a pak začali dlouhý, nadšený rozhovor. Ale ten muž už ji neposlouchal, ale znovu obdivoval jeho modré oči zářící smíchem.
Tak si začali románek, Adam si pravděpodobně nevšiml nedostatků na její tváři a Míša se cítila velmi milovaná a šťastná. Nicméně se blížil konec školního roku a všichni hovořili o promocích. Dívka nechtěla jít, protože se stále styděla. Ale Adam ji ale rychle přesvědčil a ujistil ji, že je pro něj ta nejkrásnější.
Takže je tu promoce. Dívka zoufale kontrolovala svůj telefon, ale Adam se neozval a jeho telefon byl vypnutý.
- Co tam pořád kontroluješ! Slyšela jsem, že se kluci rozhodli jít nejdřív do kavárny a teprve potom do naší restaurace.
Dívka slovům nechtěla věřit, ale špatné myšlenky jí stále nevycházely z hlavy. Když do promoce zbývala jen hodina, Míša to nevydržela, a když si objednala taxi, šla si ověřit své odhady. A bohužel se slova spolužačky potvrdila.
Adam seděl a objímal nějakou hnědovlásku v kavárně obklopený svými kamarády. Adam ji objal kolem pasu a něco jí zašeptal do ucha. Ona na oplátku propukla v hlasitý smích. Měla na sobě stylové šaty, a byla krásné nalíčená. Vypadala jako modelka z časopisu.
Míša, nedokáže uvěřit svým očím, ztuhla na prahu a mlčky sledovala celou situaci. Teprve po chvíli byla schopná zakřičet na Adama a odešla.
„To je nedorozumění!! Počkej!!“ křičel za ní opilý Adam.
Ale Míša se nezastavila a vyšla z kavárny, zahnula za roh a sedla si přímo na chodník, z očí jí tekly slzy.
„Co jsem si jen myslela!!! On a já! To byl jen sen! Takoví muži nikdy nebudou s lidmi jako já!“ – pomyslela si – „Musím okamžitě opustit toto město!“ – rozhodla se Míša.
Její kamarádka Linda jí pomohla najít práci jako záchranářka. V práci Míša zapomněla na své nešťastné zážitky. Po získání první výplaty si stanovila cíl, že bude krásná, ještě krásnější než dívka, kterou viděla s Adamem.
Nějakou dobu poté, když se její vášeň uklidnila, zastavilo před jejím domem úplně nové auto, které si ve vesnici nikdo nevšiml. Když odcházela z domu, uviděla Adama.
„Promiň! Prosím tě, poslechni si mě!“
„Poslouchám tě pozorně,“ řekla Míša s napětím.
„Potřebuji tě! Miluji tě! Prosím o odpuštění, jsem blázen! Byl jsem opilý a nevěděl jsem, co dělám, prosím tě, odpusť mi!“ prosil Adam.
Na okamžik si myslela, že ta slova zněla upřímně.
„Odejdi a už se nevracej,“ odpověděla dívka s bolestí v srdci.
Adam hodil na verandu tlustou obálku s penězi. „Promiň, možná to pomůže napravit bolest, kterou jsem ti způsobil,“ řekl Adam, aniž by odvrátil pohled od jejích očí.
„Jen jsem chtěl pomoci,“ řekl Adam smutným hlasem. Pak Adam nasedl do auta a odjel.
„Nikdy nebudu milovat nikoho jiného,“ pomyslela si uražená dívka.
K večeru se rozpoutala silná přeháňka a bouřka, takže Míša vypnula veškerou elektřinu v domě a odešla spát. Právě když začínala usínat, uslyšela klepání na okno. Míša se lekla a otevřela oči. „Adame!“ problesklo jí hlavou. Když se přiblížila k oknu, spatřila starší ženu v šátku, která se držela provazu.
„Dcero, prosím, nenechte mě sedět v bouři,“ řekla starší žena třesoucím se hlasem. Poté, co dovolila cizince, aby přenocovala v jejím domě, slečna ráno zůstala ohromená.
Míšu nijak zvlášť nepřekvapilo, že má nočního hosta, protože nedaleko se nacházela slavná mešita. Lidé z celého města se tam sjížděli. Míša připravila konvici a pozvala starší ženu, aby si s ní dala čaj.
Během rozhovoru dívka vyprávěla o setkání s Adamem a o tom, jak zůstala úplně sama. V něčem se podobala staré ženě, která taky všechny ztratila a stala se osamělou.
Po půlnoci se Míša postarala o starou ženu a ta rychle usnula. Dívka, unavená událostmi, také brzy usnula.
Když se ráno probudila, stará žena byla pryč. Na stole byl pečlivě srovnaný balíček, který obsahoval dopis a svazek. Když dívka dopis přečetla, měla husí kůži.
V dopise stálo:
Milá Míšo , když můj dědeček zemřel, nechal mi všechny své naspořené peníze. Ale já je nepotřebuji. Nosil peníze do mešity, ale myslím, že ty je budeš potřebovat víc. Prosím, přijmi je ode mě a nevracej je. Žij šťastně!“
Dívka s třesoucíma se rukama rozvinula balík plný peněz, tolik peněz viděla poprvé.
Celá vesnice doprovázela dívku do Moskvy na operaci, aby jí poskytla podporu. Míša nebyla schopná uvěřit svému štěstí a odjela za novým životem, s novým obličejem.