Ženy jely chvíli mlčky, Ljudmila se dívala na sousedku v kupé, na svou malou, krásnou dcerku a přemýšlela, jak by chtěla mít rodinu a děti. Myšlenky ženy byly velmi odlišné, v hlavě odsuzovala nešťastnou matku, která nebyla dostatečně zodpovědná za sebe a své dítě, v důsledku čehož se jim stalo něco špatného. A pak se zastavila, uvědomila si, že v životě se může stát cokoliv. Jednu věc Lyudmila pochopila jistě, bylo jí toho dítěte velmi líto. Vzhledem k tomu, že žena sama nezvládla mít rodinu, chovala se k dětem se zvláštním strachem. Lyudmila pochopila, že možná teď udělá velkou hloupost, a dokonce za to zaplatí, ale rozhodně nemohla stát stranou.

„Kam jdeš?“ zeptala se Ludmila svého společníka.

„Ještě nevíme, musíme jít dál,“ řekla Maria.

– Jdu do své dači, tohle je zapomenutá vesnice Glukhovo, jestli chceš, můžeš se mnou chvíli zůstat. Musím vystoupit na další stanici, – řekla Ludmila.

Žena mlčky přikývla hlavou. Po zbytek cesty nikdo neřekl ani slovo. Ljudmila se velmi obávala, zda dělá správnou věc, její obvyklý způsob života byl více než klidný a nechtěla žádné potíže. Ale už bylo jasné, že to byly potíže, které si nyní pozvala do svého domu.

Na další stanici ženy vystoupily z kočáru, před nimi bylo jen pole. Holčička se probudila a pokorně vzala matku za ruku, aniž by řekla jediné slovo, dvě ženy a dítě kráčely dvacet minut temným polem a na cestě nepotkaly duši. Před nimi byl malý bílý, starý, ale dobře vypadající dům. Lyudmila otevřela dřevěnou bránu a pozvala své podivné hosty. Všechno v domě bylo docela čisté a obyvatelné.

„Když vidím vaši laskavost k nám, musím se vám s něčím přiznat,“ řekla Maria.

Lyudmila byla opatrná, ale byla připravena na takový rozhovor.

„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl Luda.

– Faktem je, že jsem utekla z vězení a možná mě hledají, – začala svůj příběh Maria.

Ljudmila se posadila vedle ní a poslouchala, jak si žena vylévala duši a příběh o tom, jak skončila ve vězení, jak po ní bývalý manžel požaduje peníze, ji v dětství vydírá. Musela uprchnout z vězení a unést vlastní dítě. Ukázalo se, že Maria byla hlavní účetní ve firmě svého bohatého a tísnivého manžela, před rokem začal mít problémy s jedním obchodem, v důsledku čehož přišel o značné množství peněz, obvinil manželku, že spiknul se svými nepoctivými partnery, pod záminkou uvrhl ženu do vězení a jejich dceru připravil o matku. 

Jedinou podmínkou, která by dívce pomohla dostat se na svobodu a vzít si dítě, je plné odškodnění za finanční prostředky, o které muž přišel. Maria řekla, že její manžel se na základě těchto peněz zcela přestěhoval. 

Manželka ani dcera ho nezajímaly a jediné východisko bylo s dcerou utéct. Věděla, že až mu bude moci uhradit jeho ztráty, upustí od aplikace a nechá je navždy na pokoji, ale zatím nebylo ani pomyšlení, kde od té ženy vzít peníze.

Lyudmila poslušně poslouchala svého nového přítele. Pochopila, že život může být velmi zákeřný a nepředvídatelný, za léta služby dirigenta náhodou viděla a slyšela mnoho různých příběhů. Žena s Mary upřímně sympatizovala a rozhodla se pomoci.

– Víš, tato místa jsou velmi hluchá, ale tady je všechno pro život. Nezůstanu tu dlouho, ale můžete zůstat, jak dlouho budete potřebovat, velmi pochybuji, že někoho napadne hledat vás na tomto Bohem opuštěném místě, – řekla Ljudmila.

Maria svému novému příteli upřímně poděkovala, dívky povečeřely, nakrmily dítě a šly spát. Pravděpodobně poprvé za rok Maria spala tak sladce a těsně objímala svou milovanou dceru.

Svítání probudilo ženy jasnými paprsky, Maria vyšla na ulici a ucítila tu nezapomenutelnou vůni, vůni svobody!

Inspirované a radostné ženy měly celý den plné ruce práce s domem, Maria pomáhala uklízet a opravovat starý plot. Pracovali, diskutovali o aktuální situaci a mezitím plánovali, co by se ještě dalo ve starém domě opravit. Lyudmila hodně mluvila o své rodině a životě, vyprávěla Marii příběh tohoto neobvyklého místa a ta druhá zase vyprávěla vše o sobě a svém životě. V určitém okamžiku se Ljudmila přistihla, jak si myslí, že je ráda, když ve svém domě slyší zvonivý dětský smích. Ale po třech dnech nastal čas, aby se Luda vrátila do města.

– Nechám vás na měsíc, pokud se něco změní ve vašem životě nebo situaci, zanechte mi prosím dopis, pokud ne, uvidíme se za měsíc – řekla Ludmila.

Ženy se pevně objaly a Ljudmila šla domů. Žena zažívala velmi zvláštní a nejednoznačné pocity. Na jednu stranu pro ni bylo příjemné a radostné, že nyní v tomto domě žije dítě a sama Maria jí připadala jako docela příjemná žena, na druhou stranu pochopila, že ukryla uprchlého vězně a to nemusí skončit moc vesele. 

Ljudmila se celý měsíc trápila a nemohla se dočkat, až bude moci znovu přijet do Glukhova. Během doby, kdy byla žena ve městě, se pokusila shromáždit všechny informace o Marii a zjistila, že její manžel je opravdu velmi krutý muž a je ve městě známý nejeden trikem. Ale spravedlnost pro něj neexistovala. 

Lyudmila zvedla všechny své konexe a podařilo se jí najít způsob, jak tohoto člověka ovlivnit, ale celá situace samozřejmě závisí na penězích. Žena seděla ve svém bytě a myslela si, že to, co se jí podařilo odložit kvůli rekonstrukci domu, se opravdu chce vrátit do Glukhova s ​​dobrou zprávou. Peněz ale samozřejmě nebylo dost. Kdyby si jen dokázala představit, co uvidí, až se vrátí do dače…

Večer, v době vypracované v průběhu let, stála Ljudmila na nástupišti a čekala, až její vlak pojede do Glukhova. Je téměř nemožné tyto pocity vyjádřit slovy, žena sršela zájmem, jak tam vše dopadlo, netušila, zda tam Marii a její malou dcerku uvidí, zda je našla policie, jak Maria zareaguje informaci, že je šance vyhnout se trestu za to, že utekla a unesla dítě. Zdálo se, že příliš mnoho myšlenek ženu srazí z nohou. Tady je dlouho očekávaný vlak, hodina času a Ljudmila jde přes pole. Srdce mi buší z rychlého kroku a vzrušení, na obzoru je vidět dům.

„Díky bohu,“ zašeptá si Lyudmila pod vousy a dívá se na jasné světlo v okně.

Žena byla velmi šťastná, což znamenalo, že s největší pravděpodobností byla Maria s dcerou stále v domě a nikdo je nenašel. Ljudmila zrychlila krok.

Žena rychle otevřela dveře a z toho, co viděla, málem zkolabovala. Maria s dcerou seděly v kuchyni, na stole byla velká truhla se šperky, vypadala jako truhla z pohádky nebo kresleného filmu.

– Co to je? “ zeptala se vyděšeně Ljudmila.

– Miminko skočilo na postel, podlaha to nevydržela a propadla, podařilo se mi chytit dítě, když jsem posunul postel, viděl jsem, že dole je velký sklep, postavil jsem žebřík a vylezl jsem, abych viděl co tam bylo a našel tuto truhlu, – odpověděla Maria.

Ženy se smály celou noc. Konečně vyšlo najevo, proč měli příbuzní zakázáno dům a vše, co v něm bylo, prodat. Ljudmila usoudila, že pravděpodobně ani její rodiče nevěděli, proč je tento dům cenný. Samozřejmě i tato truhla byla pro Marii spásou. Dívky brzy všechny problémy vyřešily. Starý dům byl opraven a Ljudmila potkala svého muže, který právě řešil problémy s Mariiným bývalým manželem.

O mnoho let později vyprávěly ženy svým dětem a vnoučatům o tom, jak v moderním světě nacházely nemoderní poklady, které jim pomohly dýchat novým způsobem a cítit stejnou nezapomenutelnou vůni SVOBODY!

Zdroj:yandex

1
2