Nikdy neměla ráda Harryho první ženu, nikdy neměli dobré manželství a to způsobilo, že se Harry od svého syna distancoval, nebo si to alespoň Rebecca myslela. Z dopisu však jasně vyplývalo, že se otec se synem nadále stýkají, a protože ji Harry požádal, aby se o něj po smrti jeho ženy postarala, byli si nejspíš blízcí. Rebecca a Harry neměli děti a potřebovali pomoc, a tak se Rebecca rozhodla zavolat Henrymu.
Telefonát byl zpočátku rozpačitý, ale pak se ukázalo, že Henry by jí opravdu mohl pomoci. ‚Věděla jsem, že mi jednou zavoláš, vážně? Ale proč? Vždyť… Neměli jsme spolu dobrý vztah. S tvojí mámou jsme si nerozuměly. Myslela jsem, že o mně nechceš slyšet,‘ odpověděla Rebecca.
„Prosím tě, Rebecco. Jsi moje nevlastní matka a upřímně řečeno mi bylo jedno, co mi chceš říct. Táta mi řekl, abych počkal, až zavolá, tak jsem to udělal,‘ vysvětlil Henry. Když se Rebecca zeptala, kdy s otcem mluvil, Henry vysvětlil. ‚Když tvůj táta onemocněl, šel jsem ho navštívit do nemocnice a on mi řekl, abych počkal, až zavoláš a pomůžeš mi. Ale myslím, že jsem měl převzít iniciativu a zavolat mu.“ „To je pravda.
Rebecca řekla, že do té chvíle nevěděla, že ji Harry čeká.“ Ale proč mi to Harry neřekl osobně?“ „Ne. Vdova se podivila. „Možná se to nikdy nedozvíme. Ale říká, že je její otec,“ přiznal Henry a nabídl vdově pomoc. Henry opravil střechu Rebečina domu a vše, co potřebovalo opravit, a také starou ženu pravidelně navštěvoval, kupoval jí jídlo a někdy ji překvapil dárky. V určité chvíli Harry prozradil, že se od matčiny smrti cítil sám a bylo příjemné mít zase mateřskou lásku.