Kdykoli se vdova cítila osamělá, prohlížela si každý den fotografii svého zesnulého manžela Harryho. Nejenže se jí stýskalo po muži, který ji učinil šťastnou, ale po jeho smrti zůstala sama a jen těžko vycházela s penězi.
Důchod jí sotva stačil na pokrytí životních nákladů a dům byl čím dál horší, ale na opravy nezbývaly peníze. V té době se Harry vždycky o všechno postaral a opravil mnoho částí domu, ale teď ji neměl kdo pomoci. Jednoho dne si jeho žena prohlížela manželovu fotografii, když vtom praskla střecha a ten zvuk ji tak vyděsil, že obrázek upustila.
Rámeček se roztříštil a Rebecca si všimla ručně psaného vzkazu ve vyčnívajícím rohu fotografie. Okamžitě si uvědomila, že je to manželovo písmo, a vzrušeně si dopis přečetla.
Dopis zněl následovně. ‚Drahá Rebecco, vím, že se ti po mně bude stýskat a nechceš slyšet o mém prvním manželství, ale prosím, udělej to pro mě. Prosím, zavolej mému synovi Henrymu. Je z něj nyní úspěšný právník. Zaplatil jsem mu univerzitní vzdělání. Je vždy ochoten ti pomoci, protože jsem ho o to před lety požádal. Doufám, že tento vzkaz nakonec najdeš. Prosím, udělejte to, o co vás žádám, abyste se už necítila sama. Nemohla uvěřit svým očím.
Pokračování na další straně