Pro mnoho lidí je narození dítěte dobře naplánovaným a dlouho očekávaným okamžikem radosti. Ale bohužel to neplatí pro všechny.
V noci na sobotu 16. května 1998 byla Azita Milanianová běhat se svými psy v jižní Kalifornii. Její přátelé ji požádali, aby šla tančit, ale ona nechtěla.
Během běhu se jeden z jejich psů náhle zastavil a začal kopat. Když se Azita podívala, co našel její pes, překvapilo ji, že ze země trčí dvě nožičky.
Azita předpokládala, že dítě je mrtvé. Pak ale nečekaně začala plakat. Rychle vyhrabala novorozeně, kterému ještě pupeční šňůra visela na pupíku.
„Prosím, neumírej,“ řekla dítěti. „Nikdy tě neopustím, miluji tě.“
Dítě tam nejen vyhodili, ale také pohřbili zaživa.
„Popadl mě za zápěstí a přestal plakat,“ říká Azita. „Bylo to velmi emotivní.“
Jaký člověk mohl udělat něco tak hrozného novorozenému dítěti?
Azita odvezla malého chlapce do nemocnice, kde se mu dostalo okamžité péče. Jeho tělesná teplota byla smrtelně nízká, 27 °C, ale přežil.
Úřady se pokusily najít osobu, která opustila dítě, kterého ošetřovatelé v nemocnici pojmenovali Christian. Ale nemohli nic najít.
Policie o měsíc později obdržela anonymní telefonát od ženy, která tvrdila, že je matkou. Zeptala se, jaký jí hrozí trest, ale pak zavěsila.
Úřady měly podezření, že matka byla velmi mladá a pravděpodobně po porodu zpanikařila a dítě opustila.
Azita se snažila držet krok s tím, jak se Christianovi daří, ale to už nebylo možné, jakmile bylo dítě adoptováno.
Azita snila o tom, že ho jednoho dne znovu uvidí, ale uběhly roky a 20 let o něm neslyšela.
Pokračování na další straně