Jsem desetiletá dívka s milujícími rodiči a sourozenci.
Zasněný šestnáctiletý čekající na velkou lásku.
Dvacetiletá zamilovaná dívka bez paměti, která brzy přísahá věrnost na celý život a zůstane v ní do konce života.
V pětadvaceti jsem už matka. Vychovávám své děti, jak nejlépe umím, a dbám na to, aby měly bezpečný a milující domov.
Nyní je mi třicet let a moje děti začínají dospívat. Pokud jde o mě, děje se to příliš rychle … Budují si vztahy s ostatními lidmi a stávají se stále více nezávislými na rodičích.
Když mi je čtyřicet, moje děti se právě odstěhují. Mám však vedle sebe milujícího manžela, což je pro mě velká útěcha.
Když je mi padesát, děti se znovu objevují, tentokrát jsou to moje úžasná vnoučata. Můj manžel a já se o ně rádi staráme.
Můj manžel umírá. Mám zlomené srdce. Byl mou jedinou láskou. Když se dívám do budoucnosti, nic nevidím. Moje děti žijí svůj život a já mám vzpomínky.
Teď jsem starý. Toto stáří je strašné. Stává se, že mě můj věk rozesměje – musím pak vypadat jako idiot. Mám ohnuté držení těla, už nevidím žádnou milost a milost. Nemám sílu.
Jsem jen kámen, ve kterém září jen malá jiskra života.
Přesto ta mladá dívka stále žije v mém starém těle a moje bolavé srdce stále bije. Mám dobré i špatné vzpomínky. Prožívám ty dny každý den. Myslím na roky, které utekly příliš rychle …
Chápu, že minulost se mi nikdy nevrátí. Na druhou stranu jsi mohl otevřít oči a vidět mě jako lidskou bytost. Uvidíme se doopravdy. „
Pravděpodobně by se k těmto slovům mohlo přihlásit mnoho starších lidí. Každý z nás přece vyrůstá, má hlavu plnou tužeb a plánů, z nichž se některé splní a některé zůstanou ve sféře snů. Každý byl kdysi mladý, zamilovaný a s nadějí hleděl do budoucnosti.
Každý z nás bude jednoho dne také starý a pak budeme všichni počítat s porozuměním a něčí trpělivou přítomností.
Zdroj a fotografie: heftig.de, flickr.com