Dívat se na filmy jsme chodili k tomu, kdo měl doma televizor – žádná videa tehdy také nebyly. Zato jsme měli tunu kamarádů.
Chodili jsme s nimi ven. Jezdili jsme na kolech, házeli větvičky do proudu potoka nebo říčky, stavěli rybníčky a hráze z bláta,hráli si na honěnou, vysedávali jsme na lavičkách v parku nebo na zábradlí při škole a povídali jsme se o všem možném.
Když jsme s někým chtěli mluvit, zkrátka jsme šli k němu, zazvonily nebo zaklepali, otevřeli dveře … Rovně!
Bez svolení, bez doprovodu, bez ochrany! Sami v tom krutém a nebezpečném světě! Jak jsme to vůbec mohli přežít?
článek pokračuje na další stránce…