Zločin proti Sylvii Likensové je příběh o Popelce bez šťastného konce.
26 října 1965 se stal nejohavnější zločin v historii Indianapolis. Docházelo k vraždám s větším počtem obětí a proti mladším dětem, ale na vraždu Sylvie Likensové se nedalo dlouho, dlouho zapomenout.
Zločin proti Sylvii Likensové je příběh o Popelce bez šťastného konce. V tomto hrozném příběhu je většina herců nezletilých a na strašlivé násilí dohlížel ten, kdo měl Silvii chránit – její opatrovnice, notoricky známá Gertrude Baniszewski.
Na zločinu se podílely její děti, z nichž některé byly mladší deseti let, a také děti některých sousedů. Celé měsíce bylo zneužívání Sylvie Likensové běžnou zábavou, něco, co se dělalo odpoledne před večeří a oblíbeným seriálem v televizi, píše Indystar . Na zločinu se podílelo nejméně deset dětí a žádnému z dětí to nepřipadalo natolik znepokojivé, aby informovalo své rodiče. Ještě děsivější je, že do domu Banishevských přišli i dospělí a viděli Silvii zbitou, ale nikdo se neobtěžoval ujistit se, že je v bezpečí.
Sylvia a její mladší sestra Jenny měly příležitost stěžovat si dospělým ve škole nebo v kostele, dokonce i příbuzným, kteří bydleli poblíž, ale myslely si, jak Jenny později zjistila, že by to jen zhoršilo situaci. Mysleli si, že neexistuje způsob, jak by je policie zachránila, našla jim nový domov nebo zatkla jejich trýznitele.
K zatčení došlo, ale až když bylo po všem…
V roce 2008 přijala policie v Indianapolisu telefonát do domu na New York Street, kde Sylviino tělo leželo bez života na podlaze. Gertruda Baniszewski řekla, že byla zbita skupinou chlapců; dokonce přiměla Sylvii, aby to napsala na papír a vložila jí do ruky, aby potvrdila příběh. Policisté ale na první pohled mohli usoudit, že nešlo o jediný výprask.
Sylviino tělo bylo podvyživené a pokryté modřinami, popáleninami a ranami, z nichž mnohé byly staré. Na jednom místě měla značku vytvořenou horkým kovovým předmětem a na břiše bylo vyryto „Jsem prostitutka“.
Pokračování na další straně