Hromada peněz nemá s úspěšným životem nic společného. V životě dosáhnete úspěchu, když se probudíte! Pak se nemusíte nikomu omlouvat, nemusíte nikomu nic vysvětlovat, je vám jedno, co si o vás kdo myslí nebo říká. Je vám to jedno; jste spokojeni. Tomu říkám úspěch. Dobrá práce, sláva nebo skvělá pověst nemají nic společného se štěstím nebo úspěchem. Vůbec žádná! To je zcela irelevantní.

Takovou osobu zajímá jen to, co si o ní budou myslet její dětí, co si budou myslet její sousedé, co si bude myslet její manžel. Přemýšlí o tom, jak se měl stát celebritou. Naše společnost a kultura nám to vlévá do hlavy dnem i nocí. Úspěšní lidé! Čeho dosáhli? Dokázali ze sebe udělat osly, protože veškerou svou energii vynaložili na získání něčeho bezcenného. Jsou vyděšení a zmatení, loutky, jako všichni ostatní.

Podívejte se, jak tančí na pódiu. Podívejte se, jak jsou naštvaní, když je jejich košile potřísněná. Tomu říkáte úspěch? Podívejte se, jak se bojí, že by nemuseli být znovu zvoleni. To je úspěch? Jsou řízeny, manipulovány. Jsou to nešťastní, chudáci. Nemají radost ze života. Jsou věčně napjatí a úzkostliví. Dá se tomu říkat muž? Ale víte, proč se to děje? Existuje pouze jeden důvod: identifikovali se štítkem. Identifikovali „já“ se svými penězi, zaměstnáním nebo povoláním. A právě tam udělali chybu.

Slyšeli jste příběh o právníkovi, kterému instalatér předal účet? Právník mu řekl: „Hele, vypočítal jsi hodinovou sazbu 1500 HRK. Jako právník také nevydělávám tolik za hodinu.“ Instalatér mu řekl: „Ani jsem tolik nevydělával, když jsem byl právník!“

Můžete být instalatér, právník, kněz nebo podnikatel, ale to se netýká základního „já“. Vás to neovlivňuje. Kdybych zítra změnil profesi, bylo by to jako převlékání. zůstávám nedotčen.

Jste vaše oblečení? Jste vaše jméno? Jste vaše povolání? Přestaňte se s tím ztotožňovat. Přichází a odchází.

Když to opravdu pochopíte, žádná kritika vás neovlivní. Stejně tak se vás nedotkne pochvala ani lichotky. Když někdo řekne: „Jsi skvělý chlap“, o čem ten člověk mluví? Mluví o „já“, nemluví o mém „já“.

„Já“ není ani velké, ani malé. „Já“ není ani úspěšné, ani neúspěšné. „Já“ není jedním z těchto štítků. Tyto věci přicházejí a odcházejí a závisí na kritériích stanovených společností. Záleží na vaší kondici. Závisí na náladě osoby, která s vámi mluví.

Nemá to nic společného s „já“. „Já“ není jedním z těchto štítků. Když se řekne „já“, znamená to obecně sobeckého, hloupého, dětského velkého zadku. To je důvod, proč když říkáš: „Jsi osel,“ neřekneš mi nic nového, jsem osel už roky. Podmíněný já – tak co jiného jste čekali? Proč se s tím ztotožňuješ? Legrační! To není „já“, je to „já“.

Chceš být šťastný?

Trvalé štěstí nemá příčinu. Skutečné štěstí není způsobeno.

Nemůžeš mě udělat šťastným. Nejsi moje štěstí.

Zeptejte se probuzeného člověka, proč je šťastný, a on odpoví: „Proč ne?“

Štěstí je náš přirozený stav. Štěstí je přirozený stav malých dětí, kterým patří všechny poklady tohoto světa, pokud je společnost a kultura neposkvrní a neznečistí svou hloupostí.

Abyste dosáhli štěstí, nemusíte dělat nic, protože štěstí si nelze zasloužit. Ví někdo proč?

Protože už ho vlastníme. Jak můžete získat něco, co již máte?

Tak proč to nezažít?

Protože něco musíte vyhodit. Musíte se zbavit iluzí. Ke štěstí nemusíte nic přidávat, něco musíte vyřadit.

Život je snadný, život je úžasný. Je to těžké jen pro vaše iluze, vaše ambice, vaši chamtivost, vaše touhy.

Víte, odkud to všechno pochází? Z identifikace s různými štítky!