„To, co teď řeknu, bude znít trochu domýšlivě, ale je to tak. To, co následuje, mohou být nejdůležitější minuty vašeho života. Pokud to dokážete pochopit, objevíte tajemství probuzení. Budete šťastní navždy. Už nikdy nešťastný. Už ti nikdy nic nebude moct ublížit. Myslím to vážně – nic!“
Je to jako vyhodit černou barvu do vzduchu – vzduch zůstane nezkalený. Nikdy nenatírejte vzduch na černo. Bez ohledu na to, co se vám stane, zůstanete tím neposkvrněni. Zůstaňte v pokoji. Jsou někteří lidé, kterým se to podařilo, kterým se podařilo dosáhnout toho, čemu říkám „být člověkem“.
Ne tyhle nesmysly o tom, že si dovolujete být něčí ovládanou loutkou, loutkou, jejíž city jsou ovládány událostmi nebo jinými lidmi a která způsobí, že své city prohlásí za zraněné. Říkám tomu „být loutkou“. Tak co, chceš být loutka? Pokud se ale odmítnete ztotožnit s jakýmkoliv označením, většina vašich obav zmizí.
O strachu z nemoci a smrti si povíme později, ale člověk má většinou obavy, co bude s jeho kariérou. Například malý podnikatel, kolem 55 let, popíjí pivo v nočním klubu a říká: „Podívejte se na ty moje kolegy, jsou opravdu úspěšní.“ Idiot! Co tím myslí, když říká „jsou úspěšní“? Jejich jména jsou v novinách. Je to úspěch? Jeden je ředitelem korporace, druhý se stal předsedou soudu, třetí je tento, čtvrtý ten… Opice. Všichni.
Kdo definuje, co znamená být úspěšný? Tato hloupá společnost! Hlavním zájmem společnosti je udržovat společnost nemocnou! A čím dříve si to uvědomíte, tím lépe. Nemocní lidé! Všichni do jednoho! Jsou to blázni, šílenci. A vy jste se stal prezidentem blázince a jste na to hrdý, i když to nic neznamená. Být prezidentem korporace nemá nic společného s úspěchem v životě.
Pokračování na další straně