Cítí se opuštění

Onemocnění Covid – 19 se nakonec i tak nevyhnula. Chytila ​​ho od personálu. Je v izolací a má strach. „Ono to tu není snadné ani když není epidemie, ale nyní je to doslova jako vězení,“ dodala. Vždyť omezen pohyb mají i neinfikovaná klienti. „Všechna ta opatření byly zbytečné, je mi do pláče,“ zamýšlí se. Paní Zuzana onemocnění zatím zvládá. Měla zimnici, teploty, ale hospitalizaci nepotřebovala.

Ona a tisíce seniorů v podobných zařízeních na Slovensku se cítí opuštěni. „Toto je obrovský problém. Různými opatřeními chráníme fyzické zdraví našich seniorů, ale často jim tak ubližujeme psychicky, „řekla pro eReport psycholožka Martina Lackovičová z Košic. Najít rovnováhu mezi opatřeními a duševními potřebami seniorů je náročné. „Zařízení musí zajistit pravidelný kontakt klientů s jejich blízkými. V krajním případě alespoň přes internet, zda telefon. Myslím, že řešením v takových zařízeních by mohlo být testování návštěv rychlými antigenové testy, „tvrdí. Za dvacet minut by tak mohly být při svých blízkých. „Vím, tyto testy nám nedají stoprocentní jistotu, ale chybějící dotek od blízkého se nedá nahradit ničím. Myslím, že by to bylo akceptovatelné riziko, „tvrdí Lackovičová.

Nezasloužím si být sama

„Mně za chvilku skončí karanténa, ale žádná zásadní změna to nebude. Vrátím se do svého pokoje, budu při mé spolubydlící, která už jen leží, ale jinak budu stále sama, „obává se paní Zuzana. V minulosti pracovala jako učitelka v mateřské školce. „Byla jsem mezi dětmi, kolegy. Doma jsem měla dceru, manžela a později vnuky. V naší vesnici jsme se všichni znali, stále jsem s někým byla a dnes jsem sama, myslím, že si to nezasloužím, „konstatuje. I její popis běžné rutiny v zařízení naznačuje, že v péči o seniory selháváme. A to na plné čáře.

Teprve nedávno zveřejnil eReport článek o hrozivých poměrech v senior centru v Prievidzi. O přivazování klientů k postelím, zanedbané péče a omezeném pohybu. Zjištění v tomto zařízení potvrdila dokonce i ministerská kontrola.

Přes sociální sítě se Slovensko poznalo i o nelichotivé situací v Centru sociálních služeb v Bardějově. „Před několika měsíci mi zemřela spolubydlící. Babička měla více než 80 let. Víte, co řekli v nemocnici příbuzným? Že když ji tam přivezli, byla taková dehydrovaná, že jí už nevěděli pomoci. Toto je vizitka péče o ležících, „řekla bez servítky na margo poměrů paní Ivana z Bardejova.
„Můžeme si před tím zakrývat oči, ale tento problém je tu už dlouho,“ tvrdí Lackovičová. Bez zásadní a koncepční změny tento problém nevyřešíme.

Zdroj:slovenskespravy.sk