Doma si nastřádal delším posezením na záchodě, jakýs takýs náskok proti dalšímu průjmovému záchvatu. Mezi půlky nacpal froté ručník s motýlky, sedl do auta, a vyrazil za vyšetřením. Asi to nebyl ručník, ale osuška, soudě dle toho, že v autě se dotýkal hlavou střechy.Plná čekárna. Ríša sedí, a v duchu prosí, ať všichni rychle zemřou, jinak se z osušky stane plínka…Z ordinace vychází korpulentní sestra :“Vy jste pan Š. ? Tak pojďte, ať se nestane nehoda, to by nám tady ještě scházelo, viďte ?“Richardovi zčervenaly mírně odstávající uši a vstoupil do jámy lvové…“Pane Š., stáhněte si kalhoty, předkloňte se, a uděláme ten výtěr“, vyžaduje spolupráci lékařka. „Paní doktorko, tohle fakt nedám, už ten předklon bude nebezpečný a vniknutí špejle s vatou do konečníku, tak to už vůbec ne !““Sestro, dělejte, a Vy se, pane Š., předkloňte ! Mám plnou čekárnu lidí !“Nyní budu reprodukovat Richardova slova.“Tak jsem stáhl kalhoty a trenýrky, vytáhl z nich ručník, předklonil se, jako skokan na lyžích těsně před odrazem, a čekal. Sestra vzala špejli s vatou, odchlípla jednu řitní půlku, a druhou rukou mi vrazila špejli do prdele… A ze mne okamžitě vystříkl průjmový gejzír, který, nedbaje překážek a částečně sterilního prostředí ordinace, si razil cestu všemi směry. Samozřejmě byl provázen zvukem trhající se peřiny. Posral jsem sestru, zdravotní karty rozložené na stole, včetně kalendáře, doktorku a její nasazené brýle, a také sebe…“Nastalé ticho ruší jen Richardovo blekotání, že se omlouvá. Pak také sestra, jež bezmocně překládá zdravotní dokumentace, bědujíc‘, že neví, co s posranými kartami vůbec dělat. A ještě lékařka, která v umyvadle pucuje stolicí znečištěné brýle, a hlavně obličej…Ríša si rychle vytírá vlastní osuškou zadnici, natahuje kalhoty a s pozdravem na shledanou zbaběle utíká ze zdravotnického zařízení…Tak tohle je fakt k posrání…Epilog – Richard byl do večera bez průjmu. To asi ten šok. Po čase poslal maminku pro svou kartu a změnil obvoďáka. Sestra jí kartu bez protestu vydala, což je pochopitelné…