Kamarád Richard, toho času statný třicátník, něco špatného snědl. Trávil s novým kamarádem průjmem dny i noci na mušli, a to po tři kalendářní dny. Pomalu dehydroval, a když už cítil, že zřetelně slábne, seznal, že by si měl přinejmenším postěžovat své obvodní lékařce. Cestu na středisko předem vyloučil, protože věděl, že by po cestě určitě vyloučil do kalhot… Chudák…Takže jí zatelefonoval a popsal z WC detailně svou nezáviděníhodnou situaci s tím, že nezapomněl oznámit, odkud právě volá. Asi proto, aby přidal svému utrpení na dramatičnosti. Dožadoval se napsání léků na dálku, a že je máma zajde vyzvednout.Doktorka jej odmítla. A že ho prostě musí vidět, že to není sranda, a že mu musí provést výtěr z konečníku a zjistit tak, zda se nejedná o nějakou vážnou infekci. Kdyby tak byla bývala věděla…Richardovi tedy nezbylo, než se podřídit.
Pokračování na další straně