A pak začala zábava. Uvnitř rakve ležela vysoká (asi 180 cm vysoká), neuvěřitelně krásná žena s kavkazskými rysy a velkými, zářivě modrými očima. Měla oblečené sněhově bílé krátké šaty s propracovanou výšivkou.

Navzdory skutečnosti, že ta podivná žena vypadala mrtvá, na jejím těle nebyly žádné známky rozkladu. Nad hlavou však byla malá černá skříňka a samotná rakev byla až po okraj naplněna průhlednou, růžovou, mírně viskózní kapalinou. –

O pět dní později přišel do vesnice profesor, který shromáždil ty, kteří chtěli (a to byli téměř všichni obyvatelé) na přednášku. Řekl, že Tisulianský nález navždy obrátí svět vědy naruby.

Vesničané samozřejmě se zatajeným dechem čekali. Místo toho o několik dní později vyšel v novinách okresu Tisul krátký článek o archeologickém artefaktu nalezeném poblíž vesnice Rzhavchik.

Brzy začala do oblasti Tisul přicházet armáda. Po ulicích vyšli zástupci donucovacích orgánů. Prohledali a zabavili noviny s poznámkami o objevu Tisul a také všem vysvětlili (a ne tolik), že hostující profesor byl šílený a jeho slovům se v žádném případě nedůvěřovalo.

Nicméně jednomu z obyvatel Ržavčika se podařilo obejít vyšší orgány a poslat dopis přímo ústřednímu výboru KSSS. O rok později bojovník za pravdu zemřel na srdeční selhání. V témže roce jeden po druhém zahynulo všech šest mužů při různých autonehodách, kteří sarkofág otevřeli a pomohli jej odnést k vrtulníku. Pokud ve vesnici zůstali očití svědci události, kterým se podařilo „spící krásku“ vidět na vlastní oči, rozhodli se navždy mlčet.

Přísně tajné“ A dodnes neexistují žádné listinné důkazy o tom, že nález je skutečně pravdivý – neexistují žádní očití svědci toho, co se stalo ve vesnici Rzhavchik. Dokonce i lidé, kteří si událost pamatují, o ní raději mlčí.

Zdroj:Facebook