Na pohovce ve svém domě seděl 80letý muž se svým 45letým vysoce vzdělaným synem. Najednou se na jejich okno posadila vrána.
Otec se zeptal svého Syna: „Co je to?“ Syn odpověděl: „To je vrána.“ Po několika minutách se Otec zeptal svého Syna podruhé: „Co je to?“ Syn řekl: „Otče, právě jsem ti řekl: „To je vrána“. Po chvíli se starý otec znovu zeptal svého Syna potřetí: Co je to? V tomto okamžiku bylo v Synově tónu cítit určité podráždění, když řekl svému Otci s odmítnutím. „Je to vrána, vrána.“ Krátce poté se Otec znovu zeptal svého Syna počtvrté: „Co je to?“
Tentokrát Syn křičel na svého Otce: „Proč se mě stále znovu a znovu ptáš na stejnou otázku, ačkoli jsem ti tolikrát říkal ‚JE TO VRÁNA‘. Nejsi schopen to pochopit?“
O něco později otec odešel do svého pokoje a vrátil se se starým potrhaným deníkem, který si vedl od narození svého syna. Když otevřel stránku, požádal svého Syna, aby si tu stránku přečetl. Když si to syn přečetl, zapsala se do deníku tato slova.

Pokračování na další straně