Opravdu jsem měla hlad, ale moje matka se neprobudila. Zkoušela jsem na ni mluvit – a třásla s ní za ramena a cákala vodu – nebylo to k ničemu. Dívka se trochu rozplakala, pak se znovu schoulila k matčině boku a usnula.
Marishku probudil sluneční paprsek a kručení jejího vlastního žaludku. Posadila se na pohovku, podívala se na svou spící matku a pak k ní přičichla- vůbec nevoněla matčiným parfémem, ale něčím sladkým, vůní, kterou Marisha nikdy předtím z nikoho necítila. Dotkla se matčiny ruky a zasáhl ji chlad, který z ní vycházel, a také matčina ruka, vždy tak růžová a jemná, byla tvrdá a modrá.
Strýčku Boryo, pomoz mi, máma už tři dny spí a zápach je zvláštní, – zabušila dívka na dveře sousedova bytu.
A i přes šestou hodinu ranní ospalá sousedka po poplašené návštěvě malého souseda vstoupila do jejich bytu a byla omráčena.
A pak byla Marisha rychle poslána k tetě Iře a do jejich domu přijela sanitka a policie. Dívka slyšela neznámou frázi infarkt a uvědomila si, že se její matce stalo něco strašného.
A pak přišel táta pro Marishu. Dlouho ho neviděla, jen od matky slyšela, že její otec má jinou rodinu. Vždy se chtěla setkat s jeho „jinou rodinou“ a dokonce požádala svou matku, aby ji tam vzala. Maminka se na to jen hořce usmála a pohladila dceru po hlavě s vysvětlením, že ji nikdo nepotřebuje, Mariško.
„Od tohoto dne budeš bydlet se mnou,“ řekl táta Marisce.
Dívka si vzpomněla na slova své matky, že „v jiné rodině ji nikdo nepotřebuje“, začala plakat. Jejího otce ani nenapadlo ji utěšovat, tiše ji vzal za ruku, vyvedl na ulici a posadil do auta.
Tatínkova „jiná rodina“, jak dívka očekávala, se s ní setkala nevlídně a ani přidělený pokoj se vůbec nelíbil. Za prvé byl velmi malý a vůbec bez okna a za druhé v něm nebyly žádné hračky. Vše se odehrálo tak rychle, že dívka byla zmatená a nestihla si s sebou vzít ani milovanou panenku, ani plyšového medvídka, kterého jí maminka dala k narozeninám, a tatínek sbíral jen její věci – punčocháče, halenky a šatičky.
Dali ji na úzkou postel a strčili do ní krabici skládaček s tím, že „druhá rodina“ nemá peníze na víc.
Dívka také zapomněla, co jsou sladkosti a jak vypadá ovoce. Seděla nebo ležela celé hodiny na své posteli a po tisící složila a roztřídila krabici puzzlemi.
Pokračování na další straně