Marisha si těžce povzdechla, vzala panenku a šla si hrát do vedlejší místnosti.
„Maminka spí, nemůžete ji vzbudit, po práci je velmi unavená,“ vysvětlila své panenkové kamarádce a jen tleskala velkýma modrýma očima, jako by souhlasila s hostitelkou: ano, Já vím, já vím!
Panenka ale netušila, že pětiletá Mariska, kterou Olyina maminka vychovávala sama, už druhý den nechodí do školky, protože ji tam prostě nemá kdo vzít.
Olya a její dcera spolu žili po rozvodu s manželem, žena pracovala jako pokladní v obchodě s potravinami. Supermarket byl otevřen 24 hodin denně, takže mamince směny vycházely na den, pak na noc. Pak se o Marishu starali sousedé – strýc Borya a teta Ira. Dívku nakrmili a postarali se, aby šla spát včas.
Olga přišla z noční směny, nasnídala se, osprchovala se a šla si odpočinout.
Tentokrát tedy maminka šla spát a stále se neprobudila a Mariska byla dokonce ráda, že nemusí do školky. Schoulila se na matčin bok a taky usnula. Pak vstala, poplácala matku po rameni, ujistila se, že nereaguje, šla k lednici, odkud vyndala klobásu a ohřála ji v mikrovlnce.
Když se najedla, dívenka si dál hrála a hrála se svou panenkou, pak se dívala na televizi. Máma spala. Přišel večer a máma se neprobudila. Olya se rozhodla, že by také měla jít spát.
Ale matka se druhý den neprobudila. Lednička byla prázdná, v chlebníku se povalovala jen suchá kůrka.
Pokračování na další straně