Císař plný vzteku vykřikl: „Dost těch nesmyslů, mám vás dost po celá ta léta a vás ve vězení, takže můžete do konce života poslouchat své vlastní nesmysly!“
Následujícího dne se císař, aby si ulevil od hněvu a odpočinul, rozhodl vyrazit na lov do lesa, samozřejmě sám, protože uvěznil starého mudrce, který ho obvykle všude pronásledoval.
Když byl v lese, byl náhle obklopen válečníky-kacíři bohyně Kálí, zajali ho a byli velmi šťastní, že našli oběť, kterou obětovali své bohyni. Císař křičel, křičel, prosil, ale nic. Rozhodli se ho obětovat bohyni Kálí, která byla bohyní zla a ten den slavila.
Oblékli ho tedy do speciální sutany, pomazali ho svým svatým olejem, přivázali k oltáři, a zatímco se vůdce chystal zabodnout nůž do jeho srdce, s hrůzou viděl, že jeden člen oběti chybí – svůj malíček, nadával a plival, ho vysvobodil, protože jim nebylo dovoleno obětovat toho, kdo nebyl hoden, a tak ho nechali jít…
Císař stále omámený rychle běžel do svého paláce a cestou mu došlo, co se stalo, moudrý stařec měl pravdu a naštěstí mu při té nehodě holič usekl prst a tak mu zachránil život. Na čem záleželo o jeden prst méně tváří v tvář nebezpečí, do kterého se dostal? Lepší živý a o jeden prst méně než mrtvý!
Když císař dorazil do paláce, okamžitě šel do vězení a propustil holiče, a pak šel k moudrému starci, vstoupil do cely, objal ho a řekl: „Příteli můj, odpusť mi, za škodu, kterou jsem způsobil. jak jsem byl slepý.
Byl jsem zajat kacíři bohyně Kálí, a když se mě chystali obětovat, viděli, že mi chybí malíček, a nechali mě jít, měl jsi pravdu, příteli, „co se nám stane, je pro naše dobro! “ Odpusť mi příteli, vždy mi budeš nablízku a tobě patří celé království…
Ale teď mi řekni, prosím tě, tebe, kterého jsem dal do vězení, ‚kde je to dobré, co se ti stalo?‘ Stařec se klidně podíval na císaře a odpověděl: „Vidíte, Vaše Výsosti, kdybyste mě neuvěznili, doprovázel bych vás jako vždy na vašem lovu v lese a nechybí mi ani prst…! „To, co se nám stane, je pro naše dobro.“