Zvuk narážející lžičkou do sklenice.
„Bylo mi ctí být součástí této rodiny posledních deset let.“
Výměna úsměvů: ach jak sladké…
„V tomto okamžiku svého života cítím, že dlužím vděčnost těm, kteří jsou zde dnes. Otevřel jsi mi oči v něčem nesmírně důležitém.“
Opět výměna úsměvů…
„Ukázal jsi mi, že moje postavení v této rodině není takové, jaké jsem si donedávna myslel.“
Nyní se na jejich tvářích objevil výraz mírného překvapení a znepokojení.
„Doposud jsem si myslel, že jsem hlavou této rodiny a jejím opatrovníkem, kterého si její členové vážili a kterého žádali o pomoc, když bylo potřeba. Ukázalo se však, že jsem jen bankomat, který sloužil k výběru hotovosti a nic jiného.
Vzhledem k tomu, že jsem byl vynechán jako hostitel obřadu jak na pozvánkách, tak během obřadu, vzdávám se také svých finančních závazků vůči mému zástupci – skutečnému tátovi – který je zde.
Pojďme tedy připít na mladý pár a jeho nový způsob života.“
Vypil svůj drink a opustil podnik obklopený sténáním, tlumenými vzdechy a podezíravými gesty.
Je to sobecké?
Mám utratit 40-50 tisíc za svatbu, na kterou nemůžu nikoho pozvat? Který nejsem součástí? Mám toho vykořisťování dost. Mám dost nevlastní dcery, mám dost partnera.
Zablokoval jsem jí kreditní karty (od té doby, co jsme spolu, nikdy nepracovala). Už jsem pokryl spoustu výdajů. Chcete na pozvánkách „SKUTEČNÝ TÁTA“, chcete, aby vás doprovodil uličkou a posadil se vedle vás k hlavnímu stolu, a pak nechte „SKUTEČNÝ TÁTA“ zaplatit zbytek. Co jsem slyšel, moje bývalá partnerka s dcerou chtějí „trochu omezit rozsah“ oslavy a přesvědčit rodiče ženicha, aby se podíleli na nákladech.
Pokud se ve vztahu necítíte doceněni, pravděpodobně nejste doceněni. Někdy potřebujete takové ponížení, jaké zažil tento muž, abyste to konečně pochopili…