Policista našel holčičku ve špinavé místnosti v zadní části domu, sotva větší než skříň. Místnost byla pokryta špinavou matrací a na podlaze byly rozházené páchnoucí pleny. V takovém prostředí se dívka úplně zbláznila. Když ji našli, bylo jí šest let. Neuměla mluvit, nejedla pevnou stravu a vážila pouhých 20 kg. Byla také celá zavšivená a zablešená. Její biologická matka na otázky odpovídala jako na potvoru: „Dělám, co můžu“.
85 % lidského mozku se vyvíjí v prvních pěti letech života. Přestože jí bylo téměř sedm let, její mentální schopnosti byly srovnatelné s jinými dětmi. Lékaři u Danielle diagnostikovali autismus způsobený životním prostředím. Od narození byla zcela zanedbávaná a nikdy nepřišla do kontaktu s lidmi, což znamenalo, že se vůbec nenaučila sociální interakci.
Navzdory této diagnóze ji Diane a Bernie nakonec adoptovali. Okamžitě pocítili, že Danielle je součástí jejich rodiny a jejich dětí. Věděli, že život s Danielle nebude snadný, ale chtěli jí dát šanci žít šťastný a plnohodnotný život. Podle adoptivních rodičů dívka asi sedmkrát denně panikařila, křičela z plných plic a házela sebou na zem. Většinu prvních šesti let svého života hladověla. V důsledku toho nebyla nikdy schopna normálně jíst ani se naučit ovládat své emoce.
Bude trvat dlouho, než se pořádně socializuje, ale pomalu se ubírá správným směrem. Díky své nové milující rodině má velkou šanci začlenit se do společnosti. Její adoptivní rodiče ji mají rádi jako vlastní dceru a její noví sourozenci chodí za sestrou i za jejími rodiči.