V předvečer Beckových šestnáctých narozenin pozvali Johanna a David Becka ke stolu a řekli mu, že s ním musí probrat něco velmi důležitého. Beck se beze slova posadil. Johanna mu začala vyprávět příběh. Beckova odpověď ji však překvapila…
Uprostřed toho všeho byl Beck překvapivě klidný a nebyl šokován tím, co mu rodiče řekli.
Beck řekl, že už všechno ví. Měl podezření, že Joanna a David nejsou jeho biologičtí rodiče, a ve dnech, kdy nebyli doma, se prohrabával jejich dokumenty. Našel všechny odpovědi, které hledal. Beck zuřil a sotva dokázal mluvit.
Nezlobil se, že je adoptovaný nebo že ho prarodiče nechtějí vidět, ale že to jeho rodiče tak dlouho tajili. Bylo to jako facka do tváře. Byl rád, že se to konečně dozvěděl, ale už bylo pozdě.
Beck se s nimi přestal snažit navázat skutečný vztah poté, co zjistil, že Johanna a David nejsou jeho biologičtí rodiče. Toto tajemství je od sebe oddělilo na mnoho let. Beck se rozhodl, že nechce mít vztah se dvěma lidmi, kteří k němu nedokážou být upřímní. Nebyla jiná možnost…
Rozhodl se odejít, jakmile dosáhl plnoletosti. Díky druhé práci, o které Johanna a David nevěděli, si našetřil spoustu peněz. Johanna a David se museli smířit s tím, že Becka jako rodiče zklamali.
Poté, co se Beck přestěhoval, se s ním manželé snažili udržovat co nejčastější kontakt. Psali dopisy a telefonovali. Beck jim však odpovídal stále méně a méně.
Uplynuly dva roky bez jakéhokoli kontaktu mezi Johannou, Davidem a jejich synem. Uplynuly dva roky bez jakéhokoli kontaktu mezi Johannou a Davidem a my jsme věděli, že se vrátil. Ale nevěděli jsme, kam odešel. Už se nikdy neozval. Jen jsme se modlili za jeho bezpečí.
Roky plynuly a Johanna a David stárli. Ač se to zpočátku zdálo nemožné, začali na Becka z velké části zapomínat.
Večer, když byl klid, se manželé dívali na televizi. Rádi věděli, co se děje ve světě, takže celostátní zprávy pro ně byly zásadní. Jednoho dne zprávy informovaly o jednom z nejnovějších, ale již rozšířených zločinů: hackerství.
Nemohli však uvěřit svým očím, když se na obrazovce objevila známá tvář. Zpráva ukazovala obrázek Becka. Ale nebyla to jen tak ledajaká fotka – byla to fotka vězně! Moderátor vysvětlil, že Beck stojí v čele nové vlny kyberzločinců a vyvinul mnoho nástrojů, jak oklamat lidi a nabourat se do systémů.
Johanna a David byli v šoku!
Beck je již několik měsíců ve vazbě. Poté, co zjistili, že v jeho bytě došlo k rozsáhlému vloupání, vnikli do jeho bytu. Po provedení několika testů našli něco, co vysvětlovalo Beckovo neobvyklé nadání a schopnosti. Podle všeho měl Beck IQ 172, což je o 12 bodů více než Einstein! O dvanáct bodů vyšší než Einstein!
Po dalším zkoumání si manželé uvědomili, že Beckova genialita mohla být příčinou jeho podivného chování v dětství. Reportér pokračoval. Beck se policii přiznal, že od svých dvaceti let vytvářel software. Byl připraven nechat se zatknout a důsledně tajnůstkařil, včetně toho, že se vymazal ze souborů, které při hackerském útoku skenoval.
Díky Beckovu mimořádnému intelektu mohl své znalosti prohloubit s rozvojem internetu. V té době byl jednoznačně jedním z nejtalentovanějších lidí na světě. Když ho tedy policie zatkla, věděla přesně, co má dělat… Becka nikdy neposlali do vězení. Protože jeho znalosti hackerství a počítačové kriminality byly naprosto neocenitelné v této nové bitvě, kterou se chystala rozpoutat spravedlnost.
Místo aby se Beck vyhnul vězení, byla mu nabídnuta možnost spolupracovat s nimi, a ne proti nim. Beck nabídku přijal a stal se jedním z nejlepších bezpečnostních konzultantů v zemi. Díky tomu žil Beck na bezpečném místě a vedl po celou dobu chráněný život.