Matka nedávno světu prozradila, že více než čtyři desetiletí svého života věnovala péči o syna, který potřeboval neustálou péči. I když přiznala, že ho nesmírně miluje, to, co řekla poté, všechny šokovalo.

Manželé byli velmi šťastní, když se stali rodiči, protože se jim splnila jejich velká touha, a jejich radost ještě vzrostla, když otěhotněli s druhým dítětem. Během těhotenství však Gillian něco trápilo. Nedokázala přesně říct, co ji trápí, ale její šestý smysl jí napovídal, že s dítětem není něco v pořádku.

V roce 1967 nebyly k dispozici prenatální testy, které by umožnily zjistit případné abnormality plodu. Lékař a porodní asistentka ženu odvolali, tvrdili, že je hysterická, a odmítli provést amniocentézu.

Numerologie lásky: jak určit počet manželství podle data narození

Gillian, které v té době bylo 22 let, řekla, že riziko, že zdravá mladá matka jako ona porodí dítě s Downovým syndromem, je poměrně nízké. V neděli roku 1967 se Gillian a Relfovi narodilo druhé dítě, Stephen. „Několik dní po jeho narození jsem Stephena uviděla v postýlce. Malé mandlové oči, plochý široký nos, jediná vráska na dlani. „Mongol, že?“ zalapala jsem po dechu. „Dnes je to šokující, ale tehdy jsme tak říkali lidem s Downovým syndromem,“ vzpomíná Gillian. Matka ji tehdy uklidňovala, že si žádný lékař ani zdravotní sestra ničeho neobvyklého nevšimli.

„Říkala, že si je jistá, že to tak není, ale všichni ostatní zřejmě neviděli to, co jsem jasně viděl já.“ Žádný lékař ani sestra se o tom nezmínili, a tak jsem sedm měsíců chodila a snažila se sama sebe přesvědčit, že moje dítě je „normální“. Teprve když Steven v létě onemocněl a já ho odvezla do nemocnice, slyšela jsem, jak ho pediatr nazývá „mongolským dítětem“.“ Celou dobu jsem měla pravdu a tehdy se mi zhroutil svět,“ říká Gillian.

Její život se toho dne dramaticky změnil, a přestože věděla, že lidé od ní očekávají, že se se stavem svého syna smíří, část jejího já to cítila jinak. „Lidé by si mohli myslet, že synovo postižení přijímám. Ale mýlí se. Svého syna miluji a zuřivě ho chráním, ale vím, že náš život by byl šťastnější a mnohem méně komplikovaný, kdyby se nikdy nenarodil. Přála bych si jít na potrat. Přála bych si to každý den.

Pokračování na další straně