Johnovo dojemné vyznání zasahuje stále více lidí:

„Moje žena a já jsme s námi stále méně večeřeli.“ Jednou takhle v noci jsem ho vzal za ruku a podíval se na něj: Chci říct něco důležitého. Posadil se a mlčky jedl. Najednou jsem nevěděl, jak to říct, ale musel jsem: Chci se rozvést. Nebyl nervózní, zeptal se tiše: Proč? Nedal jsem přímou odpověď. To ho naštvalo a křičel na mě: Co jsi to za člověka?!! Tu noc jsme už spolu nemluvili. Jen tiše plakal. Mám svědomí, že miluji něco jiného, ​​a jen mě to mrzí, ale nic víc !!!

Sepsal jsem krátkou dohodu o rozvodu. Podíval se na něj a roztrhal ho na kusy.Řekl své vlastní podmínky: požádal jen o dvě věci. Ještě měsíc před rozvodem, během kterého se kvůli synovi chováme, jako bychom žili normální život. Požadavek toho druhého bylo, abych ji během toho každé ráno vzal z ložnice v náručí, stejně jako v den naší svatby. Myslel jsem, že jsi trochu šílený chudák na bolest! Ale také jsem souhlasil, jen se toho zbavit…

Když jsem ji první den vzal do náruče a vyvedl z ložnice, byl to velmi zvláštní pocit… Náš syn radostně tleskal: Táta drží mámu v náručí !! Snědl jsem kartáč, který mě dostal do tak hloupé pozice před dítětem…

Druhý den šlo vše snadněji. Když se naklonila přes mou hruď a přivoněla k halence, uvědomil jsem si, že jsem se na tuto ženu dlouho nepodíval zblízka… Viděl jsem na její tváři slabé vrásky a už měla pár šedivých vlasů! Přemýšlela jsem, jestli jsem mu to udělala během našeho desetiletého manželství?!

Čtvrtý den se nám začala vracet intimita a ten pocit byl každým dnem silnější! Všiml jsem si, že je čím dál jednodušší vzít ho do náruče. Myslel jsem, že možná jen potvrdil každodenní praxi…

Později, když jsem s manželkou v náručí vyšel z ložnice a jemně se objal kolem krku, projel mnou pocit dne naší svatby. Ale cítil jsem, jak to bylo jednodušší než tehdy. Myslel jsem, že mě to tak znervózňuje! Začala jsem se ho opravdu bát.

Pokračování na další straně