Návrh na vybudování mauzolea přišel od Stalina v roce 1923, kdy se objevily zprávy o prudkém zhoršení jeho zdravotního stavu.

Trockij, Bucharin a Kameněv byli vůči této myšlence opatrní, protože věřili, že Lenin byl pravoslavná osoba, a měl být pohřben podle pravoslavných kánonů. Navíc podle jejich názoru by sám Lenin zjevně takový podnik neocenil.

Nicméně po smrti hlavy země byl nápad přesto realizován a žádný z jeho odpůrců se neodvážil o tom veřejně vyjádřit své myšlenky.

Naděžda Krupská, Leninova manželka, ale tento způsob pohřbu netolerovala až do konce svého života. Proto Mauzoleum v životě nenavštívila, nemluvila z tribuny a nezmiňovala se o tom v knihách.

Navíc se nebála vyjádřit své rozhořčení veřejně, když v novinách Pravda zveřejnila výzvu k lidu: „Soudruzi dělníci a rolníci! Mám na vás velkou prosbu: nenechte svůj smutek nad Iljičem přejít do vnějšího uctívání jeho osobnosti. Nepořádejte mu pomníky, paláce pojmenované po něm, velkolepé oslavy na jeho památku atd. Během svého života tomu všemu přikládal tak malý význam, byl tím vším tak zatížen.“

To vše však nijak nepomohlo k tomu, aby se jeho osobě nevěnovala velká pozornost.

Většina věří, že stejné mauzoleum na Rudém náměstí se tam nachází od samého roku vůdcovy smrti, tedy od roku 1924. Ale ve skutečnosti bylo postaveno až ve třicátých letech a předtím se Leninovo tělo nacházelo v provizorních dřevěná mauzolea.

Bývalá hlava SSSR tak leží na Rudém náměstí už téměř 100 let a těší oči turistů.

Jak dlouho to bude pokračovat? O znovupochování těla se začalo mluvit již v 90. letech po rozpadu SSSR, ale nevedlo to k žádným výsledkům.

Pokračování na další straně

1
2