Dobře víte, že si se mnou můžete dělat, co chcete, že stejně nebudu protestovat.
Podle vás je mou celoživotní náplní jen dlouho se koupat a trochu déle si hrát s jídlem.
Co si o mně tedy myslíte? Vidíte to? Nyní nadešel čas otevřít vám oči, moje drahé ošetřovatelky, protože jste se na mě nikdy pořádně nepodívali. Vždy jsem vám říkala, jaká opravdu jsem. Vždy když jste mě prosili, abych něco udělala, nebo abych něco snědla.
Jsem 10 letá holčička, která má milující rodiče, bratry i sestry.
16 letá holka, která je smutná, protože sní o velké, nedosažitelné lásce.
20 letá dívka, šíleně zamilovaná a odhodlaná slíbit se někomu do konce života.
Jako 25letá žena, už mám své vlastní děti, které se snažím vychovávat nejlépe, jak jen to jde a kterým chci poskytnout bezpečný a milující domov.
Teď je mi 30 let a moje děti tak rychle rostou… začínají si vytvářet pouta s jinými, zatímco ty naše slábnou.
Je mi 40 a moje děti jsou již dospělé a vylétly z hnízda.
Ještě pořád však po mém boku stojí můj úžasný manžel a tak mám důvod ke štěstí
Teď mě něco dostalo na kolena. Můj manžel umírá. Moje jediná láska.
Dívám se do budoucnosti a … nic tam nevidím.
Moje děti mají své vlastní děti. Já žiji ze vzpomínek.
Už jsem stará. Stárnutí je hrozné. Někdy se sama sobě ve svém věku vysmívají jako blázen. Mé tělo už dávno ztratilo své kouzlo a půvab. Už nejsem silná.
Jsem jako kámen, ve kterém ještě bije srdce.
A přesto pod skořápkou, tam kdesi hluboko uvnitř stále žije ta mladá dívka společně s mým bolavým srdcem.
Vzpomínám na pěkné okamžiky. Vzpomínám i na ty špatné. A tak přežívám ze dne na den. Vzpomínám na všechny ty roky, které uběhly neskutečně rychle, příliš rychle…
Chápu, že čas už nelze vrátit zpět. Přesto jste mohli více otevřít oči a konečně mě spatřit. Opravdu mě vidět. “
Pod tato slova by se mohl podepsat každý starší člověk. Každý byl kdysi mladý, zamilovaný a plný plánů do budoucna. Každý z nás jednou zestárne a zbývá jen doufat, že se k nám nejbližší rodina neobrátí zády.