-Teď je ředitel pryč. Ale můžeš si s ním promluvit později.

„Nechci mluvit později!“ Maxim se rozzuřil.

V této době vyšel zástupce ředitele restaurace.

„Pojďme vyřešit problém podle vašich podmínek,“ navrhla.

– Chci, aby sem ta dívka přišla. A mohl jsem jí říct, že teď ji žádná dobrá restaurace nevezme do práce.

– Nemůžu jí zavolat. Christina si vážně pořezala ruku a nechal jsem ji jít do nemocnice.

– Jak? – Maxim se okamžitě změnil ve tváři.
I když byl teď naštvaný, dokonale chápal, že dívka má jeho vinou problémy s rukou.

– Zranil ji velký kus skla.

– Řekni mi adresu, kam šla. Nechtěl jsem, aby to skončilo takhle. Osobně se dívce omluvím.

Byl opravdu zmatený. Ukáže se, že zatímco on křičel a rozhořčil se, křehká Christina měla velké bolesti.

-A ty odpustíš.

Správce a zástupce ředitele se na něj překvapeně podívali s vytřeštěnýma očima.

„Dobře, řeknu vám adresu,“ souhlasil zástupce.
Maxim se rozloučil se svým kolegou a také se mu omluvil za jeho chování, nastoupil do auta a odjel do nemocnice.
Ukázalo se, že Christina již byla přijata. Byla ošetřena a její ruka byla obvázána. Maximovi se podařilo dívku zachytit na cestě ven.

-Počkejte. Chci se ti omluvit.

-Nech mě projít, – řekla Christina s grimasou, nespokojená.

– Už jsem se omluvil vašim nadřízeným. Kdybych viděl tvou ruku, nekřičel bych na tebe.

„Obecně byste za žádných okolností neměli mít ve zvyku křičet na lidi,“ řekla dívka pevně.
Maxim zvedl obočí. A dívka nepatří k bázlivým. Ano a hezká. Postava je nádherná.

„Sejdeme se v neformálním prostředí,“ nabídl se.. „Opravdu tě chci napravit.“

„Kde například?“ změkla dívka.

-Zvu vás do divadla.

„Až se ruka uzdraví, můžeš,“ souhlasila.

– Pak vám nechám své číslo. A ty, jakmile budeš připravená, zavolej mi, – podal jí vizitku.
Christina si ho strčila do kapsy.
Na dohodu si vzpomněla až o dva týdny později, když jí sundali obvaz. Dívka vytočila Maximovo číslo.

-Ahoj, pozval jsi mě do divadla. Je nabídka stále platná?“ zeptala se.

-Rozhodně. V sedm večer budu u vás doma. Řekněte adresu.
Maximova radost neznala mezí. Už nečekal, že mu Christina zavolá. Tentokrát to však bylo štěstí.
Mladý muž byl připraven utratit jakékoli peníze, aby získal tuto dívku. Tolik ho přitahovala svou postavou. 

O vztahu s ní neuvažoval, protože věřil, že servírky jsou vhodné jen na to, aby s nimi strávily pár nocí. Takových případů bylo několik. Byl si jistý, že Christina bude souhlasit. Jen se musel trochu víc snažit.
Tři měsíce se jí bezvýsledně dvořil. Dávali drahé dárky. 

Dívka je odmítla přijmout, ale on na tom trval.
Často nechtěla, aby za ni platil v kině nebo v restauracích, ale mladý muž se nevzdával, házel mu prach do očí a nechal velkorysé spropitné.

Jak čas plynul, Maximovi začala tato situace vadit. Obvykle to dívky vzdaly během prvního měsíce randění. A Christina v žádné není.

Po dalším rande se rozhodl zahájit konverzaci v autě.

„Jak dlouho se budeme líbat jako školáci?“ zeptal se ten chlap drze.

– Nic víc vám zatím nemohu slíbit.

-Jaký jsi jako dítě? Je nejvyšší čas přejít k akci. Sám rozumíš. Nebo přemýšlíš, že mě opustíš, když jsem utratil tolik peněz.

-Nabídl jsem, že zaplatím za sebe.

-To je pravda, – ten chlap byl trochu v rozpacích – Ale peníze jsou stále utracené.

-Dobrý. vrátím ti je.
Christina se klidně podívala na mladého muže. V tu chvíli konečně pochopila, co je zač.

-Ano, není třeba se vracet. Pojď, radši ti připlatím. Kolik toho říkáš, – s úsměvem se na ni podíval a očekával odpověď.

– Nemůžeš mi zaplatit tu cenu.
Ten chlap se rozveselil. Cena je tedy stále tam.

-Mluvit. Kolik chceš? Padesátka? Sto tisíc?

„Lásko,“ řekla dívka důrazně.

„Nerozumím,“ Maximovi pomalu sklouzl úsměv.

-Moje cena je láska. A ty mi to nemůžeš dát.
Christina otevřela dveře auta.

– Stop. Počkejte. Mýlil jsem se,“ řekl zmateně.

– Sbohem, Maxime. Omlouvám se, že jsem si na tebe zvykl. Byl jsem zklamaný.

A pak dostal strach. Kvůli své hlouposti ji během okamžiku ztratil. V hlavě mu probleskovaly všechny společně strávené večery. Jak jim spolu bylo dobře. Zábava. Nebýt jeho dohledu, mohli se z nich stát dobří přátelé.

– Pojďme si jen povídat. Už ti nikdy nenapovím. Slib. nepotřebujete peníze. nic nepotřebuji.

– Maksim. Byl jsem připravený tě alespoň nemilovat, ale být tvým přítelem. Během této doby jsi se mi stal drahým. Teď mě to mrzí. Už mi nevolejte, nepište a nehledejte schůzky.

A odešla. Maxim se o ni dlouho staral a nevěřil, že se to přece jen děje. Opravdu se ukázalo, že je jiná než všichni ostatní. Byla lepší než mnozí. Nyní je nemožné, aby ji vrátil. A bude na ni vzpomínat dlouhá léta.

Zdroj:yandex