– Už jsi zpátky. Jen jsem si nalil čaj. Počkej, teď si vezmu perníčky a napiju se,“ řekla babička a otočila se ke skříňce.

Marina tentokrát stačila na výměnu kelímků. Stará žena vyndala misku perníku, položila ji na stůl a posadila se. Dívka zalapala po dechu a usrkla ze svého šálku. Ale po chvíli ji požádala o odpuštění.

Před měsícem se
Praskovja Nikolajevna zmítala v posteli, když zazvonil zvonek. Vorcha otevřel dveře. Na místě stála sousedka Anastasia a její manžel Štěpán.

„Dobrý den,“ řekl soused. „Promiň, že tě ruším tak brzy ráno.“ Šla jsem s manželem do práce a nešťastnou náhodou se zabouchly dveře. Je možné, aby se vplížil do bytu přes balkón a otevřel mi dveře?

„Ano, samozřejmě,“ odpověděla stará žena, protože považovala své sousedy za slušné lidi a doprovodila svého souseda na balkon.

O několik hodin později zazvonila Anastasia u dveří znovu. V rukou držela koláč, díky za pomoc. Posadili se v kuchyni a při rozhovoru popíjeli čaj.

– Už je to dlouho, co byla viděna vaše vnučka Marina. Je v pořádku? Se nic nestalo? zeptala se Anastasia.

– Má se dobře. Oženit se. Jen teď mě stařenka navštěvuje jen zřídka. Teď jim jen uspořádejte večírky. Ano, takže peníze tečou jako řeka, stěžovala si Praskovja Nikolajevna. – Ne jako za mých časů, kdy každý byl jeden pro druhého horou. Respektujte a pomáhejte starším. Pravděpodobně jsem se urazil za to, že jsem byl vychován v přísnosti, chráněn před unáhlenými činy.

– Jak strašné, – souhlasil soused, – Jen oko a oko pro mládež. Nevšimnete si, jak to přinesou v lemu. A vy vzděláváte.

Pravda, mlčela o tom, že ona sama byla matkou kukačky. Jejích pět dětí vychovávaly většinou jejich babičky. Byli dost staří a nechtěli vidět otcovy neustálé hádky a boje.

– Eh, stejně, vnučka ani nemá děti. Po operaci před pěti lety je v ženské části něco špatně. Nějak se podělila o to, že chtějí s manželem děti, ale nejde to. A ráda bych viděla svá pravnoučata.

Ten samý večer, po práci, seděl Štěpán u televize s lahví piva v ruce. Anastasia se rozhodla podělit se o své myšlenky se svým manželem.

– Sedni si a zase pij. Jak jsem z toho všeho unavený.

„Nemůžu se po práci uvolnit,“ křičel Štěpán na svou ženu.

Co je to za práci, jen hlídač. Z chudoby se nedostaneme. Žijeme spolu už dlouho, ale nemáme ani vlastní bydlení.

– A co mi nabízíš?

– Támhle má soused třípokojový byt. Proč ho potřebuje, a už je příliš starý a stojící jednou nohou v hrobě.

– Je úplně mimo. Jak získáme byt? A ano, má vnučku. – odpověděl manžel a trhal zuby.

– Pojďme si hrát na vnučku. Nemůže otěhotnět. A babička pravnoučat chce hlídat. Ví, že pracuji v lékařském výzkumném centru. Tak jí řeknu, že existuje zázračný lék, který ti pomůže snadno otěhotnět. Ale pokud je jen on velmi drahý, přesně její byt na zaplacení postačí.

Štěpán s nápadem své ženy souhlasil. A dobromyslné ženě začali pomáhat po domě a kupovat jí nejlevnější jídlo. O několik měsíců později, když usoudili, že už se do té důvěřivé stařeny vtírali dost. Anastasia začala mluvit o velmi drahém zázračném léku na těhotenství. Babiš nad avizovanou částkou zalapal po dechu.

Ale mazaná žena ho přesto přemluvila, aby souhlasil, a nabídla, že výměnou za byt pomůže její úspory. Slíbila také, že se o ni bude starat až do její smrti. Po rychlém přepsání bytu dostala stará žena podle jejího názoru zázračný prášek, ve skutečnosti to byl obyčejný vitamín.

Když Marina pila čaj, Praskovja Nikolajevna to nemohla vydržet:

„A právě jsi vypila prášek, který ti pomůže otěhotnět.“ Mám to z lékařského výzkumného ústavu.

Dívka se lekla, že to tak špatně myslí na babičku, která jí přála jen štěstí. Klekla na kolena a začala se omlouvat. Bez ohledu na to, jak se zeptala, kde a jak to stará žena získala, odpověděla jen:

„Neboj se, nejdůležitější je pro mě tvoje štěstí. A zbytek jsou jen maličkosti.

Marina a její manžel odešli o dva dny později. Stařena zůstala s podvodníky sama. Jakmile se o odchodu vnučky dozvěděli sousedé, jejich postoj se okamžitě změnil. Po nastěhování do bytu si začala stanovovat vlastní pravidla. Babička stále častěji sedávala na lavičce u vchodu. Anastasia odpověděla na volání své vnučky s tím, že jen pomáhá sousedce a babička se na ni urazila a nechtěla mluvit. Dívka měla obavy.

Pár podvodníků pochopilo, že jakmile se vnučka vrátí, budou problémy. Rozhodli se tedy byt prodat. A babičce bylo řečeno, že její vnučka měla nehodu se svým manželem a doufala, že kvůli tomu zemře rychleji. Stařena to skutečně vzdala, zhubla, pod očima se jí objevily modřiny a tiše trávila čas na lavičce truchlením po vlastní krvi.

Marina, která se obávala, že od babičky už dlouho nepřišly žádné zprávy, se rozhodla s manželem ji navštívit a odletěla do svého rodného města. Když Praskovja Nikolajevna viděla svou vnučku živou a nezraněnou, byla potěšena a plakala štěstím a vyprávěla vše, co se jí stalo.

Ruslan, který slyšel příběh své babičky, rychle vstal. Tam si zrovna v tu dobu kupci prohlíželi byt. Poté, co podvodníkům ukázali svou identitu, naříkali, že vše vrátí, a požádali o odpuštění.

Podvodníci byli stále umístěni za mříže.

Měsíc po těchto událostech Marina otěhotněla. A to je skutečný zázrak. Babička byla moc ráda, že vidí svého pravnuka. A sblížili se s vnučkou, protože není nic lepšího než mít šťastnou rodinu.

Zdroj:yandex