Mnoho lidí – včetně křesťanů, mužů i žen – se ocitne v situaci, kdy se bláznivě zamilují do někoho jiného než do svého manžela. Doufám tedy, že moje odpověď pomůže nejen osobě, která mi otázku položila, ale i tisícům dalších.

I když mluvím konkrétně k ženě, která mi otázku položila, odpověď je pro každého, kdo se ocitne v podobné situaci.

Moje odpověď

Nejlepší slovo, které popíše vaše pocity k „druhé osobě“, je intenzivní obsedantní zamilovanost. Je to pocit být do někoho šíleně zamilovaný. Mezi další charakteristiky patří posedlost touto osobou, změna sebe sama, abyste se jí líbili, a vnímání každého, kdo stojí mezi vámi a touto osobou, jako svého nepřítele. Je to pocit euforie, který se nedá s ničím srovnat. Ti, kteří se v takovém stavu ocitli, mají obecně pocit, že nikdo jiný ani nemůže pochopit, jaký to je, protože v našem emočním prožívání se to nedá s ničím blízkým přirovnat. „Nikdy předtím jsem se tak necítil“ nebo „Ty to snad nemůžeš pochopit,“ jsou nejčastěji používané fráze. Osoba, která taková prohlášení činí, absolutně věří, že jsou pravdivá.

To však často není pravda.

Je to tak, protože takové pocity blízkosti a touhy téměř vždy opakují historii. To znamená, že člověk v tomto stavu si většinou nemůže vzpomenout, že už něco podobného cítil, i když pro to mohou existovat objektivní důkazy.

Nech mě to vysvětlit.

Muž, kterého znám, doslova řekl téměř totéž, co ty. „Nikdy jsem nemiloval (svou ženu) tak, jak si myslím, že bych měl. Oženil jsem se narychlo, a PROTOŽE jsem si myslel, že to po mně Bůh v tu chvíli chce. Málem jsem ji nechal u oltáře.“ Také se léta modlil: „Bože…pošli mi lásku, kterou potřebuji.“ Totéž řekl před manželským poradcem, kterého s manželkou navštívili. Nenavštívil ho ale s úmyslem zachránit jeho manželství, ale uklidnit jeho svědomí.

Na začátku dalšího setkání poradce požádal svou manželku, aby jí přinesla milostné dopisy, které jí napsal, když se jí před lety dvořil. To, co bylo napsáno v těchto dopisech, vyvrátilo to, čemu nyní věřil o tom, jak se tehdy cítil. Dopisy ukazovaly, že ji stále miluje. Když četl svá vlastní slova, napsaná vlastní rukou, popřel je. Ne, nikdy se tak ke své ženě necítil. Tvrdil, že city, které k nové ženě ve svém životě chová, se nikdy nestaly. Důkaz však měl přímo napsaný jeho vlastním rukopisem.

Říkáme tomu opakování historie. To znamená, že naše mysl mění naši paměť, aby ospravedlnila to, co právě cítíme nebo děláme. To je důvod, proč si tak jasně pamatoval strach a pochybnosti na své svatbě, ale nedokázal si vzpomenout na intenzivní pozitivní emoce, které měl ke své snoubence.

Mohu s jistotou říci, že jste přepsali historii? Ne. Nicméně mám asi pravdu. Bylo by zajímavé vidět milostné dopisy, které jste tehdy psali, nebo naskenovat to, co jste si načmárali do sešitů nebo jinde. Kdyby existoval stroj času, bylo by fascinující vidět, jak jste se tehdy chovali.

Bez ohledu na to, co jste v tu chvíli cítila, jste neřekla, že svého manžela nemilujete. Místo toho prohlašujete, že jste nikdy nikoho nemilovali tak, jak si myslíte, že byste měli. Ten výrok vypovídá spíše o touze po intenzitě nové romance než o hluboké lásce, která se časem rozvine. Chtěli jste více vzrušení, prosili jste o to a teď je máte s jinou osobou. Ale to, co ve skutečnosti popisujete, je síla něčeho nového.

I kdybyste si vzali nového člověka, postupem času by se intenzita zmírnila a zůstala by vám láska – pokud ho ještě vůbec milujete – která není neustále vzrušující a naplňující každý den. Pocit intenzivní romantické lásky je skvělý, ale nikdy neměl být zamýšlen jako celoživotní pravidlo. Bezpečnost, ochrana, porozumění, přijetí, péče a řada dalších emocí lépe vystihují to, co dělá dlouhodobý vztah funkční. Tyto pocity jsou mnohem hlubší, nejsou ve vytržení jako nová láska.

Bohužel žijeme ve společnosti, která nás láká k romantické lásce, jako by to byla „podstata všeho“, a to se ukazuje v televizi, filmech, časopisech, románech a tak dále. Bez ohledu na to, lidé, kteří takové věci produkují, také nebudou mít takovou úroveň intenzivní romantiky po celý život. Jak říká Dr. sc. Jak Helen Fisher prokázala ve své práci, tento druh intenzivního pocitu nás má spojovat, ne držet pohromadě. Časem se tento pocit musí vytratit, aby náš život mohl být vyvážený a ne obsesivně zaměřený na jednoho člověka. To je důvod, proč tento stav intenzivní lásky trvá maximálně tři roky.

Právě teď se cítíte zlomené srdce, protože toužíte po intenzitě svého současného pocitu, ale vězte, že vás to vede k hříchu. Pokud byste kvůli tomu muži opustila svého manžela, porušila byste svůj manželský slib. Stojí váš „pocit“ za to? Možná si myslíte, že to z krátkodobého hlediska stojí za to, ale když se emocionální nadšení začne vytrácet – jak musí –, budete muset čelit skutečnosti, že jste hledali dočasné vzrušení místo dlouhodobého přínosu. . Prosili byste Boha, aby napravil věci, s vědomím, že vždy chtěl, abyste dělali to, co je správné.

Pokračování na další straně