O vlastní život musela bojovat s krysami, hladem, zloději a šéfy.

V určitém okamžiku se tábory GULAG staly téměř nejinteligentnějším místem v SSSR. Vědci, spisovatelé, herci, úředníci, vrchol armády a mnoho dalších byli uvězněni za špionáž a zradu. Museli si doslova a do písmene vyškrábat vlastní život. A ženy … Mnoho zde zůstalo ženami.

„Snil jsem o tom, že se stanu dětským spisovatelem“

Evgenia Fedorova snila o tom, že se stane dětskou spisovatelkou, takže ve věku 18 let vstoupila do Bryusovova literárního institutu v Moskvě. V jejím osobním životě bylo také všechno v pořádku: v roce 1929 se vdala a o několik let později porodila dva syny.

V roce 1932 se zdálo, že se tento sen začal plnit. Evgeniya vydala několik dětských knih a pracovala jako nezávislá korespondentka. Podporující manžel ve všem, děti, koníček – no, co jiného se zdá být zapotřebí ke štěstí.

V roce 1934 odešla pracovat do „Arteku“ sbírat materiál. Tam to ale nevyšlo: „Příliš ostražití členové Komsomolu mě nazývali třídním mimozemšťanem a lezli,“ vzpomínala později sama Fedorová. Evgenia byla vyhozena z tábora.

Výpověď přítele

Šla na kurzy průvodců – kurzy se konaly na Kavkaze ve vesnici Krasnaya Polyana, kde se Evgenia setkala s Jurou – mladou, jasnou, krásnou. Všechny dívky kurzu byly z jeho zpráv nadšené. A upozornil na Zhenyu.

– Od prvního dne jsme se měli rádi a začali jsme spolu trávit hodně času, – píše Eugene. I rodina ustoupila do pozadí: „Moje děti a moje rodina samozřejmě způsobovaly problémy v našem vztahu s Jurou. I když v té době jsem se už chystala rozloučit se svým manželem Macem.“

Její radosti se meze nekladly, když se ukázalo, že mladí lidé byli „omylem“ posláni společně do Krasnaya Polyana jako průvodci. Společné léto, romantika a spousta poezie. Ať už bylo něco víc, Evgenia správně mlčí. Léto tedy uteklo. Před námi byl návrat do Moskvy, hledání práce. Drahý přítel odešel o něco dříve a Evgenia pokračovala v práci.

Krátce před odjezdem z Krasnaya Polyana byla povolána na naléhavou záležitost – vytažena přímo z exkurze.

Poté proběhlo hledání (obrátili několik fotografií – ano, dobře), rozkaz vzít s sebou jen ty nejnutnější věci.

Nebral jsem tedy nic kromě prázdného batohu, který jsem si ze zvyku hodil na rameno a vrazil do něj tenký objem Selvinskyho „Pacific Poems“

Evgeniya Fedorova

Žena v doprovodu důstojníka odešla do soči oddělení NKVD. Tam, jak autorka po letech napíše, potkala jediného člověka pracujícího v oblasti vymáhání práva.

Když byla Evgenia přivedena k výslechu, dal jí šanci uniknout a její dokumenty a formy dalších výslechů nechal na stole. Riskoval svou pozici, svobodu i život. Zatčená žena měla koneckonců veškerou šanci být propuštěna s dokumenty. Nápověda ale nebyla pochopena, napsala dopis vedení tábora s žádostí o převod všech věcí na její matku. A pak … Moskva, zásilka a GULAG. Během výslechu s vyšetřovatelem se dozvěděla, že byla zatčena při vypovězení … Yurou.

„Včas“

Šla do vězení ve věku 29 let, v roce 1935. Uzavřeli ji podle článku 58 („kontrarevoluční činnost“). Ve svých pamětech „Na ostrovech Gulag“ napsala, že kdyby se tam dostala o rok později, nepřežila by.

„Každý, kdo byl v takových případech zatčen v roce 1937, byl zastřelen,“ napsali později v předmluvě ke knize.

Do poslední existovala naděje, že bude možné prokázat jeho nevinu. I po vyslechnutí rozsudku v roce 1936 jsem očekával, že bude vše objasněno.

Když jsem byl v přestupu Butyrskaya, zdálo se mi, že by bylo možné, aby někdo něco dokázal, přesvědčil a pochopil. Dostal jsem osm let v táborech

Evgeniya Fedorova

Pokračování na další straně