Patrick Hardison pochází z Mississippi. Pracoval jako dobrovolný hasič. V roce 2001 se podílel na hašení požáru domu.

Hardison byl uvnitř domu, když se na něj zřítil hořící strop.

„Moje maska ​​se rozpouštěla ​​a lepila se na můj obličej,“ řekl Hardison. „Roztál se mi nos.“

Patrickovi se nakonec podařilo uniknout oknem, ale jeho horní část těla a hlava byly v plamenech. Patrick utrpěl mnohočetné těžké popáleniny.

„Jsem člověk, který to dělá profesionálně, a viděl jsem, že se zranilo hodně hasičů, ale nikdy jsem neviděl, že by někdo přežil s podobnými zraněními,“ vzpomíná Patrickův kolega a záchranář Jimmy Neal.

Patrick utrpěl těžké popáleniny hlavy, krku a trupu. Plameny mu zcela popálily uši, oční víčka, nos i ústa.

„Zranil jsem se v září a poprvé jsem se viděl v listopadu,“ řekl Hardison Fox News . „Udělali mi kožní štěp po celém obličeji a vyřízli mi díry do očních víček, protože mi pokryli celý obličej kůží. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a řekl, je to všechno? Nemůžu takhle žít,“ vzpomíná Patrick.

Hardison podstoupil 71 operací a několik dalších operací, ale stále nebyl schopen provádět žádné pohyby obličeje. Nemohl jíst, natož se usmívat, bez nesnesitelné bolesti. Nemohl ani mrknout nebo zavřít oči. Protože Patrick neměl víčka, hrozilo, že přijde o zrak.

V průběhu let se Patrick celou dobu nedokázal smířit se svým vzhledem. Lidé na něj ukazovali prstem a děti při pohledu na něj utíkaly. Často slýchal, že je monstrum.

Ztratil naději na normální život
Patrick vždy na veřejnosti nosil klobouk, sluneční brýle a speciálně navržené protetické uši.

„Měl jsem děti. Bylo to pro mě těžké. S takovými zraněními jsou vaším každodenním životem. Každý den chodit na veřejná místa. Je těžké to všechno vysvětlit,“ řekl .

„Když jsem šel s dětmi na hřiště, musel jsem být připravený na to, že budou křičet a utíkat přede mnou.“

Patrick léta bojoval s cizím zrakem a nesnesitelnou bolestí. Ztratil naději a myslel si, že takhle bude vypadat a cítit se navždy. Nemyslel si, že by někdy mohl vést normálnější život.

V průběhu let však medicína udělala velké pokroky. Týkalo se to i inovativních technik transplantace obličeje. V roce 2005 se Isabelle Dinoire stala prvním člověkem na světě, kterému byl transplantován obličej.

Jednoho dne Patrickův přítel narazil na lékaře, doktora Eduarda D. Rodrigueze, který pracoval v NYU Langone Medical Center v New Yorku. Rodriquez v minulosti provedl transplantaci obličeje a souhlasil s operací Patricka. Hledání dárce začalo.

Po roce se našli pouze dva dárci. První se zdál být vhodný, ale ukázalo se, že neexistuje žádná tkáňová kompatibilita.

Patrick Hardison – Tvář od Davida Rodebaugha
V případě druhého dárce byla situace jiná. Prvotní testy potvrdily, že existuje shoda, ale rodina zesnulého svůj souhlas s odebráním obličeje k transplantaci stáhla.

Hardison se chystal připustit, že nikdy nenajde dárce. Pak se zcela překvapením našel třetí potenciální dárce. LiveOnNY, organizace, která hledá dárce v oblasti New Yorku, našla shodu. Obličej patřil Davidu Rodebaughovi, 26letému motocyklistovi, který při nehodě utrpěl těžká poranění hlavy a byl prohlášen za mozkovou smrt.

Než David zemřel, jeho matka se rozhodla darovat synovy orgány k transplantaci, včetně srdce, jater, ledvin a pro Patricka hlavně obličeje.

„Řekl jsem mu zachránit tvář.“ Má tvář porcelánové panenky. A je dárcem. mluvili jsme o tom,“ řekla lidem motorkářova matka .

Když se žena dozvěděla o Patrickově příběhu, okamžitě souhlasila s tím, aby byl příjemcem tváře jejího syna.

50% šance na přežití
Protože operace byla tak komplikovaná, Patrick měl jen 50% šanci na přežití.

„Všechno, co v životě děláte, zahrnuje rizika,“ řekl Patrick časopisu Time Magazine .

„Pokud je tvůj čas zemřít, zemřeš – ať už když přecházíš ulici a srazí tě auto, nebo když budeš ležet na operačním stole.“

Před operací se Patrick sešel se svou rodinou, aby je možná naposledy viděl.

Jeho dcera Alison nemohla pochopit, proč byl její otec tak ochotný riskovat tuto nebezpečnou operaci.

„Řekl, že nebude muset nosit klobouk a brýle.“ Budu vypadat normálně, kdykoli s tebou někam půjdu,“ vzpomíná Alison na slova svého otce.

Operace byla naštěstí naprostý úspěch. I když to byl pro Patricka začátek dlouhé cesty.

První týden po operaci měl Parisk spoustu problémů. Měl vysoký krevní tlak a problémy s dýcháním.

Po transplantaci se také musel znovu naučit mluvit a polykat. A způsobovalo mu to spoustu problémů a frustrace. Nejprve měl obličej tak oteklý, že nebyl schopen zavřít ústa.

„Dali mi nový život“

Přes to všechno mu operace změnila život. Patrick byl moc rád, že své blízké může zase normálně vidět.

Patrick Hardison dnes – foto

Sdílejte tento článek na Facebooku, sdílejte tento inspirativní příběh se svými přáteli a rodinou a poděkujte Dr. Rodriguezovi a jeho týmu za jejich práci.