Druhý den, uprostřed pracovního týdne, ji a jejího bratra bez vysvětlení odvezli do hor. Prezentovali to jako malou „exkurzi“.

Při jiné příležitosti, když se Pauline a její bratr vrátili ze školy, byli nuceni si umýt nohy a pak celý den nosit igelitové sáčky přes ponožky. Samozřejmě pro to nebylo žádné vysvětlení.

Když bylo Polině 23 let, její matka se konečně rozhodla říct jí úplnou pravdu.

Ocitli se v motelu a Ruth jí řekla, že Stan utíká před davem, který už mnoho let posílá dobře vycvičené vrahy, aby jeho a všechny zabili. Proto byli tak panice, že se všeho báli a často se stěhovali.

Stan jí pak řekl, že kdysi radil vysoce postavenému mafiánovi, který chtěl z toho života pryč. Když se to však dozvěděli jeho společníci, zabili ho a pak se rozhodli, že Stan musí zemřít, protože toho věděl příliš mnoho.

Když Stan navázal vztah s Ruth, stala se terčem ona i její děti. Sten vstoupil do programu chráněných svědků, takže skrývání bylo jednodušší.

Nikdy si však nebyli jisti, kdo je přítel a kdo nepřítel. Každý byl potenciální vrah.

To vše mělo na Pauline hrozný dopad, který se po tom poznání logicky zděsil. Celý život byla ve smrtelném nebezpečí, aniž by o tom věděla. Vykradla se ven, aniž by tušila, že ji to mohlo stát život.

Vrcholem bylo, když jí řekl, že tajní mafiánští agenti toho dokážou hodně a vědí hodně o celé její rodině. Jsou dokonce schopni, řekl jí, zabít muže a pak ho nahradit dokonalým dvojníkem, který bude dokonale napodobovat toho zavražděného.

Plně mu důvěřovala. Následovaly roky dalšího strachu a paranoie. A pak začala testovat Stena a všechno se rozpadlo. Všechen ten strach a zoufalství, všechny přesuny a promarněné roky byly promarněny. Protože Stan nebyl v nebezpečí. Ne, jen trpěl paranoidním přeludem, tak intenzivním, že ho nebylo možné nijak přesvědčit, že si vše vymyslel.

A Ruth? U Ruth se vyskytl případ „folie a deux“, šílenství ve dvou nebo navozená psychóza. Psychicky narušený Stan jí vtloukal příběh do hlavy a brzy se chovala psychopaticky a věřila všemu. Pauline se jí nikdy nepodařilo vysvětlit, že to všechno byla lež. A když umírala, byla Ruth přesvědčena, že Stan mluví pravdu.

  • Bylo pro mě těžké mu odpustit. Strašně jsem se na něj zlobila, až jsem si nakonec uvědomila, že to taky není jeho chyba. Je prostě nemocný. Když jsem si uvědomil, že to nedělá ze zloby, přišlo odpuštění přirozeně. Trvalo mi mnohem déle, než jsem si odpustil, že jsem mu věřil. Preferoval jsem srdce, ne hlavu. Teď je mi líto jen své matky, protože vedla tak těžký a těžký život pro nic za nic – řekla Polina v nedávném rozhovoru.

Zdroj.Žena Blic