5. Vyznačují se neustálým nedostatkem motivace
Nespokojenost, sebekritika, odtažitost a poruchy spánku mohou vést k nedostatku motivace.
Jako by ze světa zmizely barvy a my vše vidíme černobíle. Úkoly, které kdysi přinášely radost, se nyní zdají všední. Cíle, které se kdysi zdály na dosah, jsou nyní vzdálené a nejasné.
Není to jen lenost, nuda nebo prokrastinace. Je to hluboce zakořeněná apatie k životu, pocit, že jsme uvízli v díře a nevíme, jak lézt. ven. ven.
6. Jsou často podráždění
Není neobvyklé, že jsou nešťastní lidé velmi podráždění. I ty nejmenší věci je mohou vyvést z omylu – malé zpoždění, nedbalá poznámka. Nejde jen o špatnou náladu. Toto je konzistentní vzorec zvýšené citlivosti.
Je důležité pochopit, že tato podrážděnost není vždy namířena ven. Často je namířena spíše proti nim samotným a jejich životní situaci než proti jiným lidem nebo vnějším faktorům. Pokud se normálně klidný a shromážděný člověk náhle stane podrážděným a netrpělivým, může to být známkou hlubokého neštěstí.
7. Klesá jejich zájem o sebeobsluhu
Péče o sebe není jen o hýčkání sebe sama, je to o respektování a péči o tělo, mysl a ducha. Když je však někdo hluboce nešťastný, jeho sebeúcta a sebevědomí -péče je často na zadním sedadle. .
Mohou zanedbávat osobní hygienu, jíst nezdravá jídla nebo přestat cvičit. Nejedná se o lenost nebo nedbalost, ale pouze o známku toho, že si momentálně nedokážou vážit sebe a svých žije.
8. Prožívají časté pocity prázdnoty
Jedním z nejdůležitějších příznaků hluboce zakořeněného neštěstí je přetrvávající pocit prázdnoty.
Není to jen pocit smutku nebo osamělosti, ale hlubší pocit prázdnoty – jako obří černá díra vysávající veškerou životní sílu a energii. Tento pocit prázdnoty je často doprovázen dalšími varovnými signály a někdo, kdo se tak cítí, často úplně ztrácí naději a život vidí jako nesmyslný.
9. Ztrácejí zájem o věci, které je dříve bavily
Snad jedním z nejvýraznějších příznaků hlubokého neštěstí je, když někdo ztratí zájem o věci, které mu kdysi přinášely radost.
Když je někdo hluboce nešťastný, často ztrácí zájem o své koníčky. Nejde jen o to, že by ho tato činnost nudila nebo že by chtěl zkusit něco nového. Jednoduše ztratil zájem, stal se lhostejným a svět vidí jako šedý a nudný.
Toto hluboké neštěstí není trvalý stav, jako každá jiná emoce. Je to ale jasné znamení, že je třeba něco změnit, takže je důležité to rozpoznat. Nejprve musíte přijmout, že se tak cítíte, a pochopit, že to z vás nedělá méně hodnotného člověka.
Pokud toto přijmete, můžete začít na cestě k uzdravení, ale nečekejte okamžitou radikální transformaci. Postupujte krok za krokem, požádejte o pomoc a pamatujte, že máte potřebnou sílu, abyste se našli zpět.