Před 35 lety došlo v zemi k tragédii, která si vyžádala několik desítek nevinných obětí. Příbuzní obětí dostali příkaz mlčet o příčinách a následcích tohoto smrtelného incidentu. Přežil pouze jeden svědek. Svědek, kterému už v těchto dnech nebrání říkat pravdu.
V roce 1981 se novomanželé Vladimir a Larisa Savitsky vraceli domů ze líbánek. Dvacetiletý pár se s radostí díval do budoucnosti – rodinný život pro ideální pár sliboval, že bude více než šťastný.
Nástup na let číslo 811 na letišti Komsomolsk na Amuru se chýlil ke konci. 24. srpna 1981 ve 14:56 vzlétl do vzduchu osudný An-24 a nechal na zemi sny Larisy a Vladimira, které již nebyly předurčeny k naplnění.
Ve výšce 5220 metrů vletěl do letadla s 38 pasažéry vojenský bombardér Tu-16. Nikdo si nevšiml stínu blížícího se válečného stroje. Většina cestujících zemřela okamžitě. „V okamžiku nárazu naše střecha a křídla okamžitě zmizely. Ozvaly se výkřiky, – říká Larisa. – Obrátil jsem se na svého manžela a viděl jsem, že je mrtvý. Rozloučil jsem se s ním a začal se připravovat na smrt.
Najednou se mi před očima objevily záběry z amerického filmu „Miracles Still Happen“: „Ta dívka sletěla na sedadlo letadla a spadla do džungle na stromy,“ vzpomíná Larisa. „Tak jsem se rozhodl, že musím vylézt na židli, abych zmírnil ránu.“
Se smrtelným sevřením sedadla Larisa osm minut padala s troskami letadla a každou vteřinu čekala na svou vlastní smrt. Najednou se dole objevil hustý pás stromů – nebylo to daleko od země. Larisa ztratila vědomí.
Pokračování na další straně