Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové znalosti vzít, když ještě pro generaci našich rodičů padesátkou jaksi oficiálně začínalo stáří a o dalším životě se spíše neuvažovalo.
Málokdy si uvědomíme, že životní program, který bez výjimky svou životní poutí následujeme, byl založen předchozími generacemi. Právě předchozí pokolení vytvořila všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které v dětství a mládí formovaly naše vědomí.
Předchozí pokolení však nemělo žádné představy o životě po padesátce. Z prostého důvodu: v jejich zkušenosti po padesátce v zásadě již o žádný život nešlo. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.
Podle všech nasbíraných statistik těm, kterým je dnes nějakých 50-55, nezačne stáří dříve, než v osmdesáti letech. To je samozřejmě velmi příjemné. Prostě nám bylo darovaných až pětadvacet let aktivního, plného života. Problém se skrývá v tom, že zacházet s tímto dárkem nás nikdo nenaučil.
Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když ji akceptujeme jako hranici stáří. Ztracené roky by pro nás přitom bez přehánění mohly být ty nejkrásnější v životě.
Po padesátce nastupuje v životě pozoruhodné období, kdy máme čas, máme zdraví i sílu, nemáme už sociální závazky, zato máme životní zkušenosti a do začátku stáří nám zbývá ještě čtvrt století!
Neutrácejte tento čas zbytečně. Později byste toho mohli litovat.
Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, radosti a dojmy, nová kariéra, nová láska, nové cesty.
Přitom kvalita těchto nových zážitků v mnohém daleko překračuje všechno, co vám bylo dostupné za zeleného, nezkušeného a povinnostmi svázaného mládí.