Ira ničemu nerozuměla, zmateně zamrkala a podívala se na sestru. Z očí jí dál tekly slzy. Myslela si, že její sestra je šílená žalem. Vždyť na pohřeb přišli. Ira se zeptala, co se stalo její sestře? Bratři vyšli z domu a střídavě objímali sestru. Starší bratr Nikolaj s úsměvem řekl, že s jeho matkou je vše v pořádku. Šla se svým prostředním bratrem na zahradu trhat okurky a pochlubit se úrodou. Dopřál jim všem prohlídku zahrady a sadu. Ať jde teď na zahradu i Ira. 

Celá Irina rodina stála a ničemu nerozuměla. Ale aby se ujistili o pravdivosti Nikolajových slov, odešli spolu do zahrady. Dcera viděla matku, která něco vyprávěla bratrovi a aktivně gestikulovala. Bratr Alexander stál poblíž s košíkem okurek a poslouchal matčino vyprávění, pak se začali společně smát. Irina, která konečně uvěřila slovům svého bratra, přispěchala k matce a začala ji objímat. Maminka také objala svou dceru a řekla jí, aby nekřičela.

Ira se začal ptát na zprávu, o co vlastně šlo? Kdo to vymyslel a proč? Maminka řekla, že o všem bude vyprávět večer, až se všichni sejdou u stolu. A dceru požádala, aby smuteční stuhy z kytiček sundala, aby si sousedé nemysleli nic extra. S babičkou se objímal i zeť a vnoučata. Irovy děti se zeptaly své babičky, zda je opustí. Tvrdě ale řekla, že dokud je neopustila, ani ji to nenapadlo!

Večer seděly děti s rodinami u velkého, velkoryse prostřeného stolu. Všichni byli překvapeni a tázavě se na matku podívali. A ona, jako by se nic nestalo, ošetřovala své děti, zetě, snachy a vnoučata. Alevtina Ivanovna se zeptala dětí, proč mlčí a na nic se neptají? Nejstarší syn Nikolaj vstal a slavnostně připíjel na matčino zdraví. Všichni seděli tiše, jako by se probudili. A Nikolaj se konečně odhodlal a zeptal se nejprve své matky na zprávu, kterou všichni včera večer dostali. 

Matka rázně odpověděla, že to poslala. Všichni se na ni soucitně podívali, jako by se zbláznila. Oksana se zeptala, jestli je s její matkou všechno v pořádku? Možná se něco stalo a ona jim o tom prostě nechce říct. Ale jak to mohli udělat! Proč si nemyslela, že se děti budou bát? Alevtina Ivanovna řekla omluvným hlasem, že je absolutně zdravá. Jen jsem chtěla vidět, jestli všechny děti přijdou na její pohřeb, jestli k ní jako k matce ještě něco cítí?

A pak se otevřela brána a na dvůr vešla sousedka, teta Larisa. Překvapilo mě, kolik hostů se sešlo u Alevtiny. Překvapeně řekla, že slyšela hluk, načež se rozhodla podívat se, co se děje na dvoře jejího souseda. Pak šla domů. Všichni tázavě pohlédli na Alevtinu Ivanovnu a ta, jako by si jejich názorů nevšímala, snědla připravená jídla s chutí a odsoudila děti, aby se najedly také. Pak se zeptala, možná už jdou domů?

Oksana se zeptala své matky, jak o tom mohla mluvit tak klidně? Žena se snažila pochopit, jestli to její matka myslela, nebo jestli má ještě nějaké problémy. Alevtina Ivanovna si povzdechla a řekla, že když děti tak touží slyšet pravdu, ať poslouchají. A oni si pomohou a ona to řekne. 

Jde o to, že se jí opravdu stýská po svých dospělých dětech. Zeptala se, jestli si pamatují, kdy byli naposledy u své matky? Ale ona si to nepamatuje. Vnoučata už vyrostla, vídá je velmi zřídka. Některá vnoučata se již stali nevěstami a ženichy. Sedm dětí a žije sama, jako by žádné děti neměla. Když jim zavolá a zeptá se, kdy dorazí, slyší jen, že mají hodně práce, že jsou unavení. Rozhodla se, že se postarají o to, aby si našli čas na svou matku. Je jen škoda, že se všichni přišli probudit a našli si čas, ale na živou jí není absolutně čas. Bylo by pro ně příjemnější přijít na její pohřeb?

Všichni ztichli, protože si uvědomili, že matka má v podstatě pravdu. Alevtině Ivanovně stékaly po tvářích slzy. Požádala děti o odpuštění, což je odtrhlo od důležitých záležitostí. A dodala, ať si myslí, že tohle je zkouška! Pak vstala od stolu, nahrbila se a vešla do domu. Děti se podívaly na vzdalující se postavu zestárlé matky a v jejich srdcích se objevilo pochopení, že svou matku mohou každou chvíli ztratit. A jak budou dál žít s odporem vůči matce!?

Děti Alevtiny Ivanovny jeden po druhém vyskočily ze stolu a vrhly se ke své matce. Dcery plakaly a objímaly matku. A všichni ji téměř sborově požádali o odpuštění, že se k jejich matce nechovala tak, jak by měla. Alevtina s úsměvem řekla, že se na ně nezlobí. Jen lásky a stýská se. A chce vidět víc. To je vše!

Zdroj.yandex