Muž: „Cože? Ale jistě že tu musíš být.”
Žena: „Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?”
Muž: „Ale přece víš, že Tě miluju.”
Žena: „Nevim. Jak to mam vědět? Jak mě miluješ?”
Muž: „(Montoya se tlačí na Schumachera)“ „Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu.”
Žena: „Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!”
Muž: „Počkej prosimtě chvíli. Jedou devětačtyřicátý kolo, ještě tři a budeme si povídat.”
Žena: „Musím ještě žehlit.”
Muž: „Tak běž žehlit.”
Žena: „Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.”
Muž: „(úpění)“ „Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.”
Žena: „Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.”
Muž: „Nikdy.”
Žena: „No jistě, to jsi celej ty.”
Muž: „Dáš už pokoj, prosím Tě? Za chvíli bude konec.”
Žena: „Ne za chvíli. Hned je konec. Mam toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někym, jako seš ty.”
Muž: „Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím Tě chvilku mlčet?”
–
„Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů“
–
Žena: „Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?”
Muž: „(zoufale chytá hlavu do dlaní….)“