Najednou si všimne chlapce, který se od ostatních drží dál, jen občas se posune nalevo nebo napravo. Blondýnce to nedá a už si říká: „Jasný introvert! Ihned s ním musím začít terapii a dostanu ho do kolektivu! “
Přijde tedy k němu a pomalu ho osloví: „Děje se něco zlatíčko?
Proč se nejdeš hrát pěkně s ostatními a jen tak poskakuješ nalevo a napravo? Zvěř se mi, pokud máš problém. Dělají ti ostatní špatně? Mně můžeš věřit a všechno říct, „ dodává mile. kluk se na ni překvapeně podívá. „Teta, ale jděte do pi * e, já jsem přece brankář!“