A právě od okamžiku zástavy srdce přestane do mozku proudit krev – jeho práce se zpomalí.
Zpomalit – ale nezastavit!
Toto zpomalení řetězové reakce buněčných procesů, které nakonec vedou ke smrti buněk v celém mozku, může trvat několik hodin po smrti srdce.
A práce mozkové kůry – tzv. „myslící část“ – bude celou tu dobu pokračovat, sice pomalu, ale pokračovat. Člověk, který má žít a cítit.
A to znamená, že to, čemu se podle lékařů obvykle říká smrt (zástava srdce), je jen její první fáze.
Mozek odumírá pomaleji než srdce, takže člověk nějakou dobu žije i po prohlášení smrti.
Studie vědců z New Yorku potvrzuje výsledky dřívějšího objevu kanadských specialistů z University of Western Ontario. Poté bylo také konstatováno, že život po smrti ještě zdaleka nekončí: po zastavení práce mnoha orgánů mozek stále funguje, a to ještě poměrně dlouho.
MIMOCHODEM
Moderní medicína ale dříve věděla, že mozek odumírá později než srdce (díky tomu se například umožnila transplantace srdce, dnes se tato operace úspěšně provádí v mnoha zemích). Věřilo se však, že pokud vitální činnost mozku není podporována speciálními léky, pak mozek brzy zemře po srdci. A nyní studie vědců z New Yorku ukázala, že tato doba je mnohem delší.
Ale tým lékařů z nemocnice Haddassah v Jeruzalémě analyzoval příběhy lidí, kteří se dostali blízko smrti, a zjistil, že návrat ke vzpomínkám na život může být spojen s částí mozku, která uchovává vzpomínky. Lékaři se domnívají, že tato část mozku je poslední částí postiženou nedostatkem kyslíku a ztrátou krve. Proto je schopen fungovat, i když člověk ztrácí vědomí a pomalu umírá.
Lékaři poznamenávají, že vzpomínky na umírající lidi jsou často obzvláště emocionální. Mezi vzpomínkami přitom není lineární progrese, člověk nedokáže odpovědět, proč se mu tyto vzpomínky dostaly, a jiné ne.