V ten den také seděli s Mashenkou v místnosti a kreslili. Oba byli touto okupací velmi uneseni, takže dědeček neslyšel, že se k domu blíží někdo jiný. Dveře se najednou otevřely a do místnosti vstoupilo několik neznámých mužů.

Vypadali velmi impozantně a rozhodně. Masha nikdy neviděla takové nelaskavé a rozzlobené lidi. Vyděsila se a okamžitě se schovala pod stůl.

Ale dědeček Prokhor okamžitě pochopil, o co jde. Poznal tyto cizince a hádal, proč k němu přišli. A důvodem, proč se v domě objevili, bylo to, že před několika lety dědeček zadržoval v lese vězně na útěku. Těchto vězňů bylo několik mužů, kteří vnikli do domu starého muže.

Dědeček, který byl zraněn, je přesto dokázal přivést do terénu na policejní stanici. A tak tito bandité pravděpodobně znovu uprchli a přišli se pomstít do vesnice.

Nebylo kde čekat na pomoc. V zimě byli ve vesnici jen staří lidé. A samotná vesnice byla daleko, nejméně půl kilometru. Jeho dům stál na samém okraji na odlehlém místě, téměř v lese.

Prokhor horečně přemýšlel, co dělat, co by se dalo v této situaci udělat. Nebojil se sám sebe, staral se jen o svou vnučku. Kéž by se jí nedotkli!

Jeden z odsouzených na útěku řekl, že na minulost nezapomněli a odplata je nevyhnutelná. Ale měli s ním ještě jednu věc. Chtěli, aby jim Prokhor ukázal cestu do lesnictví. Zároveň slíbili, že pokud jim starý muž pomůže, pak mohou být a nechají ho naživu až do jara. 

Vězni si všimli dětských kreseb na stole a spěšně začali hledat dítě v místnosti. Nakonec jeden z nich vytáhl Mashu zpod stolu. Dívka křičela, že má sílu – tak hlasitě, že všichni měli zavřené uši.

Aby jim starý muž ukázal správnou cestu do lesů, rozhodli se vězni vzít dívku s sebou. Dědeček Prokhor před nimi padl na kolena a začal prosit, aby se dívky nedotkl, ale aby ho vzal jen do lesa, kde mohli vykonat větu.

Ale bandité to nerozmysleli. Dědeček Prokhor, oblékající Mašenku, ji uklidnil a řekl jí, aby se ničeho nebála, že bude všechno v pořádku a brzy se vrátí domů. Jeden z vězňů vzal dívku do náruče a všichni vyrazili. Prokhor se za nimi rozběhl, ale jeden z banditů mu vyhrožoval pěstí. Stařec s pláčem vešel do domu. 

Zdálo se, že se nedá nic dělat. Ale když nezvaní hosté zmizeli v lese, dědeček běžel za domem. Určitým způsobem složil prsty a začal foukat sílu do dlaní. Bylo slyšet bolestivý zvuk připomínající vytí.

Brzy se z lesa jeden po druhém začali objevovat vlci. Opatrně se přiblížili k Prokhorovi. Dědeček jim nic neřekl, pouze ukázal hadrovou panenku své vnučce a ukázal rukou správným směrem. Vlci tiše kráčeli tam, kam starý muž mířil. 

Čas plynul nesnesitelně pomalu. Prokhorovi se zdálo, že pominula věčnost. A potom dědeček ke své velké radosti zaslechl kroky dětí. O chvíli později Mashenka vběhla do domu s radostným výkřikem, že už je doma.

Dívka řekla svému dědečkovi, co se stalo v lese a jak se jí podařilo uniknout před bandity. Tak to bylo … Když už vězni šli daleko do lesa, předběhla je smečka vlků, kteří na ně násilně zaútočili.

Vlci se dívky nedotkli. A Masha je skvělá! Nezděsila se a rychle si uvědomila, že musí běžet domů k svému dědečkovi. Když mu vyprávěla o událostech v lese, stále přemýšlela, proč se jí vlci nedotkli a jak věděli, že je opravdu hodná dívka. 

A dědeček Prokhor okamžitě řekl své vnučce příběh, který se jí dlouho neodvážil vyprávět. Jednoho letního dne šel do lesa sbírat houby a bobule. Nakonec vlastně žil na kraji lesa. Když jsem vešel do lesa, v jedné z pase, zaslechl jsem v křoví podivné šustění.

Najednou se zpoza keřů objevil vlk, pak ještě pár. Prokhor neměl čas se bát, protože vlci provedli koš, ve kterém leželo malé dítě a hadrová panenka. Tak se vnučka Masha objevila v domě dědečka. 

Dívka ale nevěřila svému dědečkovi, zasmála se a řekla, že dědečkův příběh je stejná pohádka jako příběh o zelí. Dívka vysvětlila svému dědečkovi, že k tomu, aby se mohly objevit děti, je zapotřebí máma a otec. Po krátkém tichu se Mashenka zeptala svého dědečka, kde jsou její matka a otec. Prokhor si uvědomil, že dívka je stále příliš mladá na to, aby zjistila pravdu. 

Masha byla velmi laskavá a ochotná dívka. A tak jsem se zeptal svého dědečka, co se stane s těmi muži, kteří zůstali v lese, kousnuti vlky. Dědeček svou vnučku pochválil a řekl, že má laskavé srdce. Poslal Mašenku do vesnice, aby jeden z dospělých zavolal policii.

Dědeček mezitím šel do lesa najít zločince. Podařilo se mu to, protože ve sněhu byly stopy lidí a vlků. To, co viděl v lese, bylo strašné: na zemi ležely kousnuté kriminálníky obklopené vlky. Stařík čekal na policii a podruhé předal bandity. 

O několik dní později seděli u stolu dědeček Prokhor a Masha a jako vždy byli zaneprázdněni svou oblíbenou zábavou, kreslením. Náhle si dívka všimla, že na lavičce je taška. Řekla o tom svému dědečkovi. Byl překvapen, protože ho nikdy předtím neviděl.

Protože do jejich domu nikdo nepřišel, znamená to, že ti nezvaní vězni na něj pravděpodobně zapomněli. Dědeček opatrně rozvázal tašku. Uvnitř tašky byla truhla. Když to Prokhor otevřel, oněměl. Krabice byla až po okraj naplněna zelenými dolary. Dost pro školu a akademii, pomyslel jsem si právě tam! To je tak úžasný konec tohoto neuvěřitelného příběhu. 

Zdroj:newsner