Mahira a Esed Ahmisovi z Bosny a Hercegoviny ukázali, že pravá láska dokáže překonat všechny překážky, ať už se zdají jakkoli nepřekonatelné. Jejich jména se stala symbolem boje, obětavosti, síly a citu. Jejich příběh je jedním z nejkrásnějších příběhů, které mnozí lidé slyšeli. Možná měl smutný konec, ale motivoval mnoho lidí k boji proti všem těžkostem, které jim osud postaví do cesty.
Po deseti a půl měsících chození mě požádal o ruku. Vše bylo v souladu s naší muslimskou vírou,“ vysvětluje.
Narodilo se jim spolu dítě a rok a půl žili zcela normálním životem.
Pracoval v mešitě a cestoval z práce do práce. Já jsem obvykle zůstávala doma s dítětem. Žili jsme jako normální mladý pár. Jednoho dne Esed pocítil únavu v levé noze. Esed si myslel, že je to proto, že tvrdě pracoval.
Když ho druhý den vzbudila, nemohl vstát z postele. To je pro každého muže velký šok. Doslova omdlel. Okamžitě jsem zavolala jeho rodině a odvezla ho do nemocnice. V nemocnici zůstal 21 dní a byla mu diagnostikována roztroušená skleróza.
Od té chvíle si podle svých slov Esed začal zjišťovat vše o své diagnóze a dozvěděl se, že je nevyléčitelná. – Podruhé šel do nemocnice a byla mu předepsána léčba. Postupně se mu zhoršovala řeč, chůze i zrak a ochabovaly mu svaly, ale psychicky byl velmi silný a od prvního dne si nikdy nestěžoval na bolest. Esed zdůrazňoval, že Mahira je hlavním důvodem jeho úsměvu a že ji miluje víc než cokoli jiného na světě.
Pokračování na další straně