Existuje mnoho podobných příkladů. Američtí lékaři William Green, Stephen Goldstein a Alex Moss, kteří studovali fenomén smrti, studovali tisíce anamnéz náhle zemřelých pacientů. Jejich data ukazují, že většina lidí měla předtuchu svého zániku. Je pravda, že jejich předvídavost nespočívala v prorockých prohlášeních ani v raných přípravách na pohřeb, ale ve zvláštním psychologickém stavu a často ve snaze dát si do pořádku své záležitosti. Ukazuje se, že mnoho lidí krátce před smrtí prožívá depresivní stav, který může trvat týden až šest měsíců. Lékaři naznačují, že hormonální změny v těle způsobují tuto podivnou melancholii. A psychologickou funkcí zdánlivě bezdůvodné skleslosti je připravit centrální nervový systém na nevyhnutelný odchod ze života. Tato verze odpovídá názoru sdílenému mnoha vědci, že smrt je prostě přechod vědomí do jiné formy bytí, do energetické roviny existence. Jinak proč tělo potřebuje takovou „psychologickou přípravu“? Koneckonců, nejen zjistit: brzy se všechno jednou provždy zastaví?
Jaká je podivná schopnost lidí předvídat smrt? Odpověď na tuto otázku dává „Tibetská kniha mrtvých“. Podle východních přesvědčení je člověk stvoření skládající se ze dvou druhů hmoty: husté a jemné. Hustá hmota tvoří fyzické tělo člověka. Subtilní tvoří jeho duchovní podstatu, zejména subtilní tělo neviditelné pro běžné vidění – jakousi skořápku duše. Smrt není nic jiného než oddělení jemnohmotného těla od fyzického. Jemné tělo má svou vlastní auru, kterou mohou vidět jasnovidci. Záření této aury nám umožňuje určit stav lidského zdraví. Aurodiagnostika se již dlouho používá při psychickém uzdravování. Lidé s astrálním viděním mohou předvídat smrt člověka z aury.
Ale proč je člověku dána tato hrozná předtucha? Dala příroda tomuto signálu nějaký význam? O tomto skóre existuje jedna zajímavá hypotéza. Vědci již dlouho věděli o skutečnosti odhalené v průběhu laboratorního výzkumu: před smrtí buňky živého organismu vydávají náhlé uvolnění radioaktivních paprsků. Polský fyzik Janusz Slavinsky navrhl, že tento proud vln, který má poměrně silnou povahu, je schopen zachytit informace o životě umírajícího tvora, včetně zachování fragmentů vědomí a paměti. Není to hlavní účel posledního signálu umírajících buněk?
Všechna duchovní učení hovoří o pokračování života po smrti. Aura, která zmizí před smrtí, jako každý druh kosmické hmoty, se nerozpustí beze stopy ve vesmíru. Spolu s energetickým komplexem člověka (jemnohmotné tělo) přenáší do druhého světa všechny informace o umírající bytosti, jinými slovy o jejím vědomí. Pouze fyzické tělo umírá, zatímco vědomí nadále existuje jako sraženina energie. Radioaktivní záření biologické tkáně v době smrti zjevně dává jemnohmotnému tělu poslední impuls a posílá nesmrtelnou duši do rozlehlosti vesmíru.
Zdroj:mir.ru