‚Když jsem s ní byla, říkala jsem si, že právě proto jsem byla v manželství nešťastná. Můj vztah s manželem byl po citové stránce příliš povrchní a já se cítila osamělá ve srovnání se vztahy se ženami‘.
Jana vyrůstala v přísné katolické rodině a od útlého věku jí bylo říkáno, že „všichni homosexuálové půjdou do pekla“. Přísná výchova ji nutila skrývat své city k ženám, dokud je nemohla dále popírat.
Bohužel, když jí manžel řekl pravdu, nespolupracovala. Byla arogantní a necitlivá a vše řekla své konzervativní rodině, společným přátelům a skupině biblických studií, kterou navštěvovala. Mnozí z jejích blízkých tuto zprávu nepřijali dobře a Jana propadla takové depresi, že dokonce uvažovala o sebevraždě.
Teprve později se Jana začala scházet s Pavlou, která jí podle jejích slov zachránila život; jsou spolu už přes rok a přestěhovali se do jiného města, kde vychovávají své dva syny ve věku šest a osm let. S rodinou už nemluví a tvrdí, že je ateistka.