Brzy nato číšnice viděla, že stůl je prázdný, a ulevilo se jí, že to chlapci moc dlouho netrvalo. Šla rovnou ke stolu, uklidila ho a rychle se připravila na nové zákazníky.
V jednu chvíli uviděla na stole něco, co se jí opravdu dotklo a bylo z toho neskutečně smutno.
Ukázalo se, že chlapec jí nechal 15centové spropitné, přesně to, co „nestačilo“, aby si koupil zmrzlinový pohár.
Byla ohromená a na chvíli se odmlčela a přemýšlela o tom. Jediný důvod, proč si nemohl dovolit více zmrzliny, byl ten, že si ušetřil zbytek peněz, aby jí mohl dát spropitné.
Číšnice se cítila provinile, nemohla chlapce ani dohnat. Jak k němu mohla být tak chladná a sobecká? Do očí jí vyhrkly slzy.
Morálka tohoto příběhu je myslet na jinou lidskou bytost, která má také své sny a trápení. Ta malá gesta se počítají. To může udělat svět lepším místem.