Každý musí zemřít, ale někteří odcházejí příliš brzy.
Pro rodiče neexistuje větší tragédie než nemoc a smrt dítěte. Bohužel rakovina u nejmenších je stále častější a onkologická oddělení v dětských nemocnicích praskají ve švech. Přestože se medicína dynamicky rozvíjí, ne každé dítě se podaří vyléčit a dostat ze spárů smrti.
Filip neměl v životě štěstí. Ve věku pouhých 24 měsíců mu diagnostikovali neurofibromatózu, onemocnění, které způsobuje mimo jiné tvorbu nádorů v nervovém systému. Bohužel u chlapce se rychle vyvinuly nádory a začal s bolestivou léčbou.
V takových chvílích by měla na dítě dohlížet matka, ale u Filípka byl jen otec Pavel, protože jeho máma zemřela na rakovinu dříve, než dovršil dva roky a stihl si ji zapamatovat. Otec se tedy o syna staral s dvojnásobnou láskou a poskytoval mu tu nejlepší péči, jakou jen věděl.
Co Filip požádal svého otce, aby učinil před smrtí?
Po 4 letech boje s nádory nervového systému chlapci diagnostikovali leukémii. Proběhla transplantace kmenových buněk, byly použity různé chemoterapie a experimentální léky. Přestože lékaři udělali vše, co bylo v jejich silách, šance na záchranu chlapečka byla mizivá.
Filip zemřel v londýnské nemocnici po 5 letech trápení. Než navždy usnul, požádal svého zoufalého otce o něco:
.. Tatínku, ty jsi tady můj anděl, staráš se o mě, ale máma je anděl v nebi a teď bude hlídat ona. Slib mi, prosím, že když zemřu, budu si moci lehnout do rakve s ní…“
Pokračování na další straně