Lidé vstupují do vašeho života, často velmi náhle, ale odcházejí z něj s téměř stejným překvapením. Některých je vám moc líto, protože jste si mysleli, že už nikdy nebude den, kdy byste se už nepoflakovali. Není to však konec světa. Už nejsou součástí vašeho života a měli byste to vnímat jako dobrou věc. Kdyby to stálo za to, tak by to vydrželo. S přibývajícím věkem si do života pouštíte stále méně lidí. Tady je důvod, proč je to naprosto v pořádku.
Čím jste starší, tím méně jste ochotni snášet určité věci. Když jsi mladý, často máš nutkání se s každým kamarádit. Příliš se staráte o to, co si o vás ostatní myslí. Možná jste udělali určité věci, na které byste si v tomto věku pravděpodobně netroufli, jen aby vás někdo přijal. To však mělo dopad i na navazování špatných přátelství. Pak jste nerozuměli varovným signálům nebo jste nebyli příliš zruční v rozpoznání, že si na vás ostatní „šlapou“. Jak jste dospívali, byli jste stále méně ochotni snášet určité věci. Nemáte čas na nevyzrálé nesmysly, i když to znamená, že neuvidíte lidi, se kterými jste dříve trávil spoustu času. Raději trávíte čas o samotě než s někým, kdo vás nutí cítit se osaměle.
Čím jste starší, tím méně vám záleží na získávání nových přátel. Dosáhli jste bodu, kdy navazování nových přátel a navazování nových přátelství již není na vašem seznamu priorit. Ani zdaleka. Teď už vykrystalizovalo, kdo jsou lidé, kteří jsou vždy po vašem boku. To však neznamená, že nejste přátelský člověk. Mluvíte s lidmi, chodíte s nimi, děláte s nimi různé zábavné aktivity, ale nepustíte je dovnitř. Nevěříš jim svá tajemství. Nenecháte je vidět, když jste zranitelní. Už jste dávno za bodem, kdy potřebujete nového nejlepšího přítele. I když nejste zadobře s přítelem, o kterém jste si mysleli, že je váš nejlepší přítel, už vás to prostě nezajímá. Ne, nejste pesimistický ani depresivní. Na to prostě nemáte čas, protože jste se tak rozhodli. A to je naprosto v pořádku.
Pokračování na další straně