Jednou ho poslali na služební cestu a tyto dny byly pro mě skutečným potěšením. V samotě můžu sledovat televizní seriál, číst knihu, smát se nahlas nebo plakat – a nemyslet na to, jak to budou vnímat ostatní. Nemusím trávit svůj čas vařením luxusní večeře, protože jím, co chci a kdy chci. Teď jsem opravdu našla vnitřní harmonii, bezdůvodně se usmívám, cítím se neskutečně šťastná.
Nepotřebuji jít na pizzu s kamarády, protože vařím mnohem chutněji. Nemusíte jít na někoho narozeniny a utrácet peníze na dárky – je lepší udělat něco hezkého pro sebe. Manžel často utrácel peníze na děti, pak na všelijaké zbytečné haraburdí a já ráda šetřím. Dokonce si můžu dovolit i výlet k moři bez zbytečných drobností.
Totéž platí pro ty, kteří mě naučili, jak „správně“ žít ve světě. Sofie je moje „kamarádka“. Přede mnou se upřímně usmívá a za zády mě pomlouvá s ostatními. Nikdy jsem tomu nerozuměla. Je dobré, že jsem neklesl tak nízko jako ona.
Nebojím se být sama. Samota je dobrá. Kromě toho mám sebe. A toto je nejlepší společnost, jakou si můžete dopřát.
Drahé ženy, respektujte se a nedovolte, aby si o vás někdo utíral boty.“
Souhlasíte s autorkou tohoto příběhu? Ocitli jste se v podobné situaci?