A večer se objevila v restauraci v plánovaný čas. Ona sama byla netrpělivá na setkání s Mišou. Najednou se jí do duše vryl téměř neznámý chlap. Jakmile usedla ke stolu, mladík ji obdaroval obrovskou kyticí květin, která si ji zcela podmanila.

A Nadině šéfovi zazvonil telefon. A jakoby náhodou se objevily naléhavé záležitosti, které bylo třeba vyřešit. Pod touto záminkou nechal pár na pokoji.

Po večeři jí Michail chtěl zavolat taxi, ale ona řekla, že se chce projít. Navíc k tomu nebylo tak daleko. Ten chlap ji samozřejmě v tak pozdní době nemohl nechat samotnou a šel s ní.

Cestou jí složil komplimenty a nemohli se rozejít. A tak šli celou noc městem, aniž by cítili únavu v nohách. Když se rozednilo, Nadya pozvala Míšu na kávu. Byl překvapen – na kavárny bylo příliš brzy. Dívka řekla, že ho zve domů.

Jejich vztah se rychle vyvíjel. Vypadalo to, že spolu teprve začali chodit a teď se chystala svatba. Od jejich setkání uplynuly pouze 2 měsíce, ale to milence nezastavilo.

Svatba se měla odehrát ve vesnici. Chtěli dodržovat všechny staré tradice, navíc oba milovali přírodu. A hned po oslavě měli v plánu odjet na líbánky na jih.

Mladí lidé si pár dní před svatbou vzali dovolenou. Hodně jsme si vařili sami. Krátce před oslavou vzali Michailovi rodiče jeho babičku, která také žila poblíž. Jenže její pes – ovčák Richard – byl v té vřavě zapomenut doma.

Míša šel za ní – musel projít pasekou. Když byl na správném dvoře, začalo pršet. Během několika minut se obloha zatáhla silnými bouřkovými mraky.

Chlap běžel, pes ho následoval. Běželi přes louku vedoucí k domu, když došlo k hroznému nárazu a nárazu. Vedle nich udeřil blesk. A o pár vteřin později, když už byli skoro na dvoře, něco zatlačilo Michaila do zad. Podařilo se mu ucítit spalující žár kulového blesku, ale okamžitě upadl. Jak jeho rodina a jeho nevěsta křičeli, už neslyšel.

Bezvládné tělo bylo přineseno do domu. Richard také několikrát vběhl, i když mu to nebylo dovoleno. A přitom kousl mrtvému ​​do prstů a olízl mu obličej. Chlapův otec málem zastřelil psa, aby to zastavil. Zarazila ho až vzpomínka, jak jeho syn tohoto psa v dětství zbožňoval.

Opuštěné štěně si vzala právě Míša. Otec mu vynadal a nedovolil mu opustit psa. A pak přemluvil svou babičku, aby ukryla Richarda. A i pak se o něj dál staral.

Otec usoudil, že pes také trpí, prostě to neumí vyjádřit tak, jak to dělají lidé. Richard byl zavřený ve stodole. A místo svatby se konal pohřeb. Když druhý den příbuzní přišli do hrobu, ale viděli hrozný obraz.

Věnce byly roztrhány na kusy a země byla rozryta. V noci Richard kopal zem a teď byla vidět rakev. Chlapův otec byl bez sebe, tentokrát se chystal zastřelit psa. Ale v tu chvíli všichni zaslechli tiché zaklepání. Zjevně přišel ze záhrobí.

Lidé byli v šoku, ale vyndali rakev a rozbili víko. Michail byl naživu, což velmi vyděsilo své okolí.

Nikdo nechápal, co se vlastně stalo. Možná byl ten chlap jen ochrnutý. Pamatoval si jen, jak se probudil v naprosté tmě, a uvědomil si, že je ve své vlastní rakvi. Začal klepat a slyšel tlumený psí štěkot.

O měsíc později se svatba ještě konala, když se ženich trochu vzpamatoval. Novomanželé, kteří se vrátili z líbánek, vzali Richarda do svého nového domova.

Zdroj:yandex