Když dorazila domů, uvědomila si, že za ní přišla její matka. Z kuchyně se linuly ohromující vůně. Světlana Andreevna žila odděleně, ale často navštěvovala svou dceru, měla klíče od bytu. Právě maminka se po tragédii stala Láďovi oporou a oporou. Společně povečeřeli a začali pít čaj. Během rozhovoru Lada vyprávěla matce ranní historku. Žena řekla, že není možné pomoci všem žebrákům na světě. Svou dceru ale pochválila za její laskavost a štědrost. Lada řekla matce, že žebrák pojmenoval její matku. A to ji velmi znepokojilo. Matka nemohla na oplátku nic říct.

Po večeři se Světlana Andreevna vrátila domů. Doma našla staré fotoalbum a otevřela stránku s jednou fotkou. Žena ve středních letech si fotku dlouho prohlížela, vzdychla, dlouho o něčem přemýšlela. Slzy jí mimovolně stékaly po tvářích…

Druhý den ráno Lada zase viděla žebráka na cestě do práce. Už na zastávce. Žena se k neznámému opravdu chtěla přiblížit, ale nevěděla, co jí má říct. Zatímco Láďa přemýšlel, dívka dál stála a prosila. Její dítě plakalo. S největší pravděpodobností měl jen hlad. Dívka se chvíli snažila dítě uklidnit, láskyplně na něj mluvila, hladila ho, ale dítě se uklidnit nedokázalo. Pak dívka jednoduše klesla na zem, vyčerpaná a hořce plakala. 

Láďa už nemohl stát na kraji a jen se dívat. Bylo jí toho cizince velmi líto. Přistoupila k dívce. Poznala ženu, která k ní byla včera tak laskavá. Dívka se pozorně podívala na Ladu a pak si jen bezmocně klekla. 

Žena pozdravila a pozvala neznámého k sobě. Venku pršelo, neznámá byla prochladlá, její dítě bylo také v mokrém roztrhaném oblečení. Dívka mlčky přikývla a šla s Láďou směrem k taxíku. Po příjezdu domů Láďa hned volal do práce a žádal o volno na celý den. Pak dala dívce teplákovou soupravu, našla staré oblečení své malé dcery. Žebrák změnil dítě a změnil sebe.

Pak Láďa nakrmil dívku a její miminko horkou polévkou, nalil čaj. Ukázalo se, že neznámý se jmenoval Karina. Nedávno se stala bezdomovcem. Zdědila byt po matce. Ta ze své naivity a nezkušenosti přepsala byt na manžela. A pak ji a dítě vykopl. Karina měla nějaké úspory. Stačily na lístek do tohoto města a na jídlo poprvé. Strávila noc s miminkem na nádraží. 

Láďa se zeptal, kde jsou Karini příbuzní. Dívka řekla, že už nemá nikoho. A že Lada je velmi podobná své zesnulé matce, která zemřela na rakovinu. A svého otce nezná. Její matka o něm nikdy nic neřekla. Karina propukla v pláč a vyprávěla, jak svému manželovi věřila a jak ji později oklamal. 

Láďovi se jen sevřelo srdce lítostí. Řekla, že Karina může zůstat s ní, protože také zůstala sama. 

Večer se Karina usadila v pokoji Ladovy zesnulé dcery. Vytáhla z tašky starou zažloutlou fotografii. Dívka se s tímto obrázkem nikdy nerozloučila. Zobrazoval její matku v mládí. Karina často žádala svou matku o pomoc, sdílela s ní své potíže a problémy. V těchto chvílích cítila blízkost matčiny přítomnosti. 

Druhý den přišla maminka k Ladě znovu. Nahlédla do pokoje a podívala se na dívku, která si vzala její dceru. Láďa už stihl vyprávět příběh své maminky Kariny. Žena středního věku byla z nějakého důvodu vážně rozrušená. Nedokázala vysvětlit své pocity…

Od toho dne uplynulo 40 let. Pak byla Světlana v nemocnici a připravovala se na to, že se stane matkou dvou nejúžasnějších dcer na světě. Měla podstoupit císařský řez. A po operaci žena tvrdě spala pod narkózou. Když se probudila, přinesli jí na krmení jedinou holčičku. Na všechny otázky sestra odpověděla, že má pouze jednu dceru …

Karina žije s Láďou dva týdny. Během této doby dívka trochu jedla, oblékla se a začala vypadat mnohem lépe. Jednou byla Světlana Andreevna opět na návštěvě u své dcery. A Karina vytáhla z tajné kapsy tašky starou fotografii, aby ji ukázala ženám. Starší ženě se zatajil dech v krku. Svou dceru Marinu viděla v mládí, dívka na fotce byla jen kopií Lady. Od toho dne Světlana Andreevna neustále přemýšlela o této situaci. Teď jí všechno zapadlo na své místo. Karina a její malá dcera Olya jsou její vnučkou a pravnučkou. 

Žena nemohla své dohady dlouho tajit. Mučili ji a pronásledovali. Jednoho večera u čaje se s dcerou a Karinou podělila o své myšlenky a příběh před čtyřiceti lety. Když stařenka vyprávěla svůj příběh, Láďa a Karina jen ztuhli. A pak Karina odpověděla, že jako by ji nějaká neznámá síla dovedla do tohoto města a právě k průchodu, kterým Lada neustále chodil do práce.

Byla to její matka, její anděl strážný, dokonce i na onom světě, jí pomohl najít štěstí !

Zdroj:yandex