Prarodiče hrají velkou roli ve vývoji naší osobnosti, naší výchově, způsobu, jakým věci vidíme a cítíme. Děti, které se vyvíjely v kontaktu s prarodiči, mají zdravější vztah ke starším lidem a vědí, jak si seniory vážit.
To jsou však jen některé z výhod tohoto zvláštního vztahu. Někteří říkají, že láska, kterou chováte ke svým vnoučatům, může být ještě silnější než láska, kterou cítíte ke svým vlastním dětem. Je v tom něco zvláštního, něco magického.
Transakce informací o DNA po mnoho generací je jistě zázrak. Dokážete si představit alespoň jednu svou část, o desítky let mladší? Nebo si dokážete představit, že nějaká vaše část existovala stovky let před vámi?
Na konzistenci lidstva a jeho vlastních informací je něco zvláštního. V každém případě duchovní spojení mezi námi a našimi předky, prarodiči, abychom byli nestranní, vytváří pouto, které je mimo genetickou informaci.
Je to zvláštní pouto, kde se děti učí o lásce, respektu, uznání a úctě. Také se naučí hodně o starých časech, starším životním stylu a o tom, jak se jejich prarodiče snažili budovat svou budoucnost.
Pokračování na další straně